ECLI:CZ:US:2020:1.US.1137.20.1
sp. zn. I. ÚS 1137/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Jaroslava Půbala, proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 15. prosince 2010, č. j. 9 C 142/2010-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním ze dne 17. 4. 2020, označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel napadl shora označené rozhodnutí Okresního soudu v Prachaticích (dále jen "okresní soud") s nepříliš srozumitelným odůvodněním, že "nebylo vyhověno zákonu o půdě 229/1991 Sb. ani o škodách §2933". Stěžovatel uvedl, že se bezúspěšné obrátil na Evropský soud pro lidská práva a Okresní soud v Českých Budějovicích. V závěru podání formuloval neurčitý požadavek na náhradu škody a žádal, aby mu byl přidělen právní zástupce.
2. Z napadeného usnesení připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel se žalobou proti Ministerstvu spravedlnosti domáhal zaplacení částky 17 250 000 Kč z titulu náhrady škody. Okresní soud řízení zastavil, neboť stěžovatel za žalovaného označil organizační složku státu, která nemá způsobilost být účastníkem řízení.
3. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti postrádal řadu náležitostí kladených na něj zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v ustanoveních §30, §34 a §72, tj. dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, nebyla přiložena rozhodnutí o posledním opravném prostředku, zejména však stěžovatel nedoložil právní zastoupení zvláštní písemnou plnou mocí. Ústavní soud však netrval na odstranění vady návrhu, neboť to s ohledem na následující zjištění nepovažoval za efektivní.
4. Ústavní soud dotazem u okresního soudu zjistil, že napadené rozhodnutí nabylo dne 6. 1. 2011 právní moci. Stěžovatel podal proti usnesení okresního soudu odvolání, lhůtu pro jeho podání však zmeškal a usnesením okresního soudu ze dne 14. 1. 2011 č. j. 9 C 142/2010-18 bylo odvolání odmítnuto jako opožděné. Řízení o dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 8. 2011 č. j. 28 Cdo 2393/2011-31 zastavil, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nelze dovoláním úspěšně napadnout.
5. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení §75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
6. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
7. Stěžovatel sice uplatnil opravné prostředky, avšak pouze formálně, neboť při jejich podání nerespektoval zákonné podmínky pro jejich věcné posouzení. Ústavní soud připomíná, že ochrany ústavně zaručených práv je třeba se domáhat "stanoveným způsobem", tj. v souladu s procesním předpisem, v daném případě v souladu s občanským soudním řádem, což stěžovatel neučinil. Ústavní stížnost proti shora označenému usnesení okresního soudu je nutno považovat za nepřípustnou.
8. Požadavek, aby Ústavní soud rozhodl o náhradě škody, je návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a svoji pravomoc vykonává tím, že rozhoduje ve věcech vyjmenovaných v čl. 87 odst. 1 až 3 Ústavy České republiky. Limity jeho působení jsou dány uplatněním zásady právního státu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Ústava ani zákon o Ústavním soudu nesvěřuje Ústavnímu soudu pravomoc rozhodovat o náhradách škody či zadostiučinění, neboť obé přísluší soudům civilním.
9. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nepovažoval však za účelné vyzývat ho k zajištění právního zastoupení (Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje), neboť i bezvadný návrh by na závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí okresního soudu z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, ani na závěru o nepříslušnosti Ústavního soudu k rozhodnutí o náhradě škody, nemohl ničeho změnit.
10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout zčásti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) téhož zákona, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2020
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka