ECLI:CZ:US:2020:1.US.1529.20.1
sp. zn. I. ÚS 1529/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Kateřiny Beranové, zastoupené Mgr. Janem Švarcem, Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2020, č. j. 3 A 237/2018-69, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 1. 6. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze byla stěžovatelce výrokem II. přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 24.684 Kč, a to za 6 úkonů právní služby. Soud stěžovatelce přiznal náhradu za převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle §11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, avšak již jí nepřiznal náhradu za první poradu s klientem podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukázala na právní praxi obecných soudů, které advokátům běžně nepřiznávají náhradu za první poradu s klientem. Klient, jež je ve sporu úspěšný, je tak stavěn do situace, kdy má povinnost advokátovi zaplatit za úkon právní služby - první poradu s klientem, zatímco od protistrany se mu soudem přiřknuté náhrady tohoto výdaje nedostane. První porada s klientem je úkon, který je v případě zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb třeba přiznat samostatně. Jedná se o komunikaci s klientem, která je svým charakterem odlišná od samotného převzetí a přípravy zastoupení, což je další úkon, při kterém je zakládán spis a zastoupení oznamováno soudu. Advokátní tarif rozlišuje situace, kdy je klientovi zástupce ustanoven soudem, a ve které je přiznáván toliko jeden úkon, od situace, kdy je zástupce klientovi nikoliv ustanoven, ale kdy je klient zastoupen na základě smlouvy, ve které jsou naopak přiznávány úkony dva. Advokátní tarif zásadně odlišuje případ smluvního zastoupení od zastoupení ex offo, a zcela záměrně u smluvního zastoupení přiznává oba úkony samostatně, zatímco u zastoupení ex offo je slučuje v úkon jeden.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
K ústavním stížnostem proti nákladovým výrokům rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud standardně připomíná, že ačkoliv se žádné z ustanovení Listiny či Úmluvy o nákladech civilního (správního či jiného) řízení, resp. o jejich náhradě, výslovně nezmiňuje, principy spravedlivého procesu zakotvené v článku 36 a násl. Listiny resp. článku 6 odst. 1 Úmluvy je nezbytné přiměřeně aplikovat i na rozhodování o nákladech řízení, byť k ústavněprávnímu přezkumu nákladových výroků přistupuje velmi zdrženlivě.
Ústavní soud se otázkou nákladů řízení zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. např. nález ze dne 12. 5. 2004 sp. zn. I. ÚS 653/03), v nichž uvedl, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část dopadají postuláty spravedlivého procesu.
Současně však je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o konkrétní výši náhrady, není úkolem Ústavního soudu jednat jako odvolací soud nebo jako soud třetí či čtvrté instance ve vztahu k rozhodnutím přijatým obecnými soudy; v tomto směru je třeba respektovat ústavní princip nezávislosti soudů a soudců zakotvený v čl. 81 a čl. 82 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Je tudíž úlohou obecných soudů interpretovat a aplikovat relevantní zákonná pravidla procesní a hmotněprávní povahy; navíc jsou to obecné soudy, které mají nejlepší podmínky pro posouzení všech okolností konkrétního případu. Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda postup nebo rozhodnutí obecných soudů při rozhodování o nákladech řízení vyhovují obecnému požadavku procesní spravedlivosti obsaženému v článku 36 a násl. Listiny resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Takový protiústavní exces Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí s tím, že jí obecný soud přiznal náhradu pouze za převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle §11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, avšak nepřiznal jí náhradu za první poradu s klientem podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu. Stěžovatelka ve svém návrhu přehlíží, že z hlediska svého účelu jsou obě ustanovení obsahově shodná a směřují k úpravě ocenění převzetí věci klienta advokátem. Zatímco v případě odměny vypočítané podle §11 odst. 1 písm. a) je základem pro přiznání náhrady smluvní ujednání mezi advokátem a klientem, v případě ustanovení §11 odst. 1 písm. b) se jedná o ty věci, kdy je advokát klientovi ustanoven. Tomuto závěru pak nasvědčuje i odborný komentář (Kovářová, D. a kolektiv. Odměna advokáta (komentář). Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s. 2019, s. 80), který k ustanovení §11 odst. 1 písm. b) mimo jiné uvádí, že "Někteří advokáti chápou tento úkon jako dva oddělitelné kroky (porada - krok I., převzetí a příprava zastoupení - krok II.). Tento pohled není správný - uvedený úkon nelze nijak oddělovat, bez ohledu na to, že obvykle časově předchází ustanovení ze strany soudu a porada s klientem často probíhá až několik dni poté.". Pokud je úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. b) považován za jeden úkon, není argumentace stěžovatelky stran rozšíření náhrady podle §11 odst. 1 písm. a) zcela přiléhavá.
Z výše vyložených důvodů považuje Ústavní soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze za řádně odůvodněné a ústavně konformní.
Na základě shora uvedeného Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2020
Vladimír Sládeček
předseda senátu