ECLI:CZ:US:2020:1.US.169.20.1
sp. zn. I. ÚS 169/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky V. T. a nezletilého stěžovatele S. R. T., zastoupeného stěžovatelkou, zastoupených Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře č. j. 15 Co 276/2019-627 ze dne 10. 10. 2019 a Okresního soudu v Táboře č. j. 30 P 33/2004-496 ze dne 18. 4. 2019, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Táboře, jako účastníků řízení, a M. T. W., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Táboře (dále jen "nalézací soud") zvýšil od 1. 9. 2018 napadeným rozsudkem výživné pro nezletilého stěžovatele (dále též "nezletilý" nebo "syn") z částky 300 USD na 430 USD měsíčně a vyčíslil nedoplatek na výživném. Nalézací soud se podrobně zabýval odůvodněnými potřebami nezletilého, které se od poslední úpravy v roce 2017 změnily (např. doučování francouzského a anglického jazyka, nákup dioptrických brýlí), jakož i možnostmi a schopnostmi obou rodičů, z nichž vedlejší účastník (dále též "otec") žije trvale ve Spojených státech amerických, kde také dosahuje relevantních příjmů. Od poslední úpravy se otci zvýšil jeho příjem, přibyly mu však vyživovací povinnosti k nezletilým dětem narozeným z nového manželství - jeho manželka je na rodičovské dovolené a nemá aktuálně žádný příjem. Za důležitou považuje nalézací soud skutečnost, že stěžovatelka (dále též "matka") nijak neprokázala, z jakých zdrojů uspokojuje životní potřeby své rodiny, a za nevěrohodné považuje tvrzení, že tak činí z peněz vrácených bratrem a z peněz, které zbyly z insolvenčního řízení; dospěl k závěru, že stěžovatelka musí mít ještě jiný zdroj peněz, z něhož svoji rodinu zabezpečuje. Běžným potřebám nezletilého a poměrům otce odpovídá výživné ve výši 430 USD, a to od 1. 9. 2018, kdy nezletilý nastoupil do 1. ročníku obchodního lycea a kdy došlo k navýšení jeho potřeb.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu nalézacího, kterému přisvědčil, že odpovídajícím výživným je částka 430 USD měsíčně. S ohledem na odlišné ekonomické podmínky země, kde žije otec, není podle odvolacího soudu možné vycházet z doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti pro určení výživného, jak navrhuje matka, která sice upozorňuje na zvýšení příjmu otce od poslední úpravy, pomíjí však, že se zároveň několikanásobně zvýšily jeho náklady, zejména mu přibyly dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem z nového manželství.
3. Stěžovatelka, která podala ústavní stížnost i za nezletilého stěžovatele, s nímž není v této konkrétní věci v kolizi zájmů, brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím včasnou ústavní stížností a je zastoupena advokátem (sama zastupuje jako zákonná zástupkyně nezletilého stěžovatele). Podle stěžovatelky byla napadenými rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva podle čl. 32 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka vyjadřuje i jménem svého syna nesouhlas s určenou výší výživného; zjednodušeně řečeno žádá, aby se Ústavní soud ztotožnil s jejím názorem, že je určené výživné příliš nízké, neodpovídá možnostem a schopnostem vedlejšího účastníka a odůvodněným potřebám nezletilého stěžovatele. Stěžovatelka odkazuje na konkrétní nálezy Ústavního soudu, které se problematikou výživného zabývají.
4. Ústavní stížnost postrádá - vyjma obecného odkazu na články Listiny - jakoukoli ústavněprávní argumentaci. Stěžovatelka polemizuje se závěry obecných soudů ve vztahu k možnostem a schopnostem obou rodičů i odůvodněným potřebám nezletilého stěžovatele (tedy, na rozdíl od doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti, k zákonným kritériím pro určení výživného), které považuje Ústavní soud za přesvědčivé a srozumitelné; na odůvodnění obou napadených rozhodnutí lze pro stručnost zcela odkázat. Stěžovatelka, která nevysvětlila, jaké jsou její skutečné majetkové poměry, a odmítá vzít v úvahu, že vedlejšímu účastníkovi přibyly další vyživovací povinnosti, musí pravomocná rozhodnutí soudů respektovat. Ústavní soud není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice a jeho úkolem není zkoumat, zda výživné o 130 USD měsíčně vyšší je odpovídající, či nikoliv.
5. Protože Ústavní soud nezjistil, že by v řízení před obecnými soudu byla porušena zákonná práva (natož práva ústavní), byla stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu