ECLI:CZ:US:2020:1.US.1691.20.1
sp. zn. I. ÚS 1691/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Skalského, zastoupeného Mgr. Ladislavem Robotkou, advokátem se sídlem Hlinky 155/86, Brno, proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 6. 11. 2019, č. j. 12 C 248/2018-87 a usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 19. 3. 2020, č. j. 72 Co 87/2020-131, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 17. 6. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a po odstranění vad návrhu konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce tak, že se zamítá. K podanému odvolání bylo usnesení soudu prvního stupně krajským soudem potvrzeno.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudem prvního stupně nebylo rozhodnuto o námitce podjatosti vznesené proti soudkyni JUDr. Trávníčkové, která jej v průběhu jednání vykázala ze soudní síně. Vznesenou námitkou podjatosti se zabýval až odvolací soud. Obecné soudy se nijak nevypořádaly se stěžovatelem vznesenými důkazními návrhy. Nepřezkoumatelnost napadených usnesení spatřuje stěžovatel v tom, že jeho žádost o osvobození od soudních poplatků byla považována za zneužívání práva, a to jen z toho důvodu, že žádost doručil v den jednání přes podatelnu soudu a v kopii pak během jednání. Stěžovatel je toho názoru, že pro jeho vykázání ze soudní síně nebyl dán důvod, přičemž soud své rozhodnutí blíže nevysvětlil. Ke svému neosvobození od soudních poplatků poukázal stěžovatel na usnesení nalézacího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 12 C 150/2017-220, v němž byl od soudních poplatků osvobozen, a to pro odvolací řízení. Od vydání tohoto rozhodnutí se majetková situace stěžovatele nezměnila. Ve věci tak nebyl dán důvod, aby o jeho současné žádosti bylo rozhodnuto jinak. Z výše uvedených důvodů má stěžovatel za to, že v řízení před obecnými soudy došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces.
II.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoli běžné zákonnosti. Proto nemůže provádět dohled nad rozhodovací činností soudů podle standardních kritérií uplatňovaných při přezkumu rozhodnutí v rámci obecného soudnictví. S ohledem na své postavení je Ústavní soud do rozhodovací činnosti obecných soudů oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Stran vznesené námitky podjatosti lze dát stěžovateli zapravdu v tom smyslu, že se s ní soud prvního stupně ve svém odůvodnění nijak nevypořádal, nicméně odůvodnění odvolacího soudu je založeno na pevné argumentační základně a nelze tak očekávat, že by obecné soudy stran námitky podjatosti mohly po případném kasačním rozhodnutí Ústavního soudu dospět k jiným závěrům, než které přednesl krajský soud.
Pokud stěžovatel v souvislosti s projednáním svého návrhu poukázal na své předchozí osvobození od soudních poplatků ve věci evidované u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 150/2017-220, nutno uvést, že i tato skutečnost nezbavuje účastníka řízení povinnosti doložit v soudním řízení své majetkové poměry. To se však nestalo. Z odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně se podává, že stěžovatel doložil své majetkové poměry pouze listinami, jež se týkají jeho družky Marty Lhotské nebo Davida Skalského. Tyto listiny nevypovídají ničeho o tom, jaké jsou majetkové nebo výdělkové poměry stěžovatele. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí zabýval též otázkou zneužití práva, přičemž poukázal na skutečnost, že žaloba byla stěžovateli doručena dne 3. 10. 2018, přičemž ten pocítil potřebu právní pomoci ve věci až 2. 11. 2019, kdy sepsal svůj návrh, který předložil soudu při jednání. Za takto zvoleného procesního postupu stěžovatele nelze krajskému soudu vytknout, že dospěl k závěru o zneužívání práva ze strany stěžovatele. Navíc, krajský soud se zabýval v souvislosti se složitostí věci i schopností stěžovatele hájit sám svá práva, přičemž dospěl k závěru, že tento je ve znalosti právních předpisů natolik orientovaný, že právní pomoci mu netřeba. Odvolací soud svůj závěr řádně odůvodnil a z ústavněprávního hlediska mu tak není čeho vytknout.
Z výše vyložených důvodů má Ústavní soud za to, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů jsou ústavně konformní a neobsahují tak intenzivní vady řízení, jimiž by mohlo dojít k zásahu do základních práv stěžovatele.
Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu