ECLI:CZ:US:2020:1.US.1757.20.1
sp. zn. I. ÚS 1757/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Plachého, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 1 VSPH 120/2020-B-256 ze dne 19. 3. 2020 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 41 INS 13745/2012-B-247 ze dne 14. 1. 2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 23. 6. 2020 stěžovatelův návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti rubrikovaným usnesením obecných soudů. Návrh na zahájení řízení však nesplňoval základní zákonné požadavky na jeho projednání podle ustanovení §30 odst. 1 a §34 ve spojení s §72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kdy vady spočívaly především v absenci povinného právního zastoupení. Ústavní soud proto vyzval stěžovatele k odstranění vad podání ve lhůtě 30 dnů od doručení předmětné výzvy, a to včetně poučení o následcích neodstranění uvedené vady. Výzvu stěžovatel obdržel dne 12. 8. 2020; což stěžovatel sám potvrzuje ve svém doplňujícím podání ze dne 3. 9. 2020, doručenému Ústavnímu soudu dne 7. 9. 2020. Ani po marném uplynutí stanovené lhůty však tato esenciální vada ústavní stížnosti odstraněna nebyla.
Ústavní soud k svému benevolentnímu přístupu v nyní projednávané věci uvádí, že smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
V nyní posuzovaném případě Ústavní soud dospěl k závěru, že náležitého poučení se stěžovateli dostalo opakovaně v předchozích řízeních před Ústavním soudem; jak vyplývá z provedeného lustra, stěžovatel již podal několik ústavních stížností trpících stejnou vadou a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučen (srov. např. řízení sp. zn. III. ÚS 3382/16, II. ÚS 546/18, II. ÚS 2035/18).
Ústavní soud tak nemá pochybnosti o řádném seznámení navrhovatele se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být zastoupen advokátem již při samotném podání návrhu. Vědomí stěžovatele o těchto požadavcích je ostatně patrné i ze samotného návrhu v nyní projednávané věci. Jelikož je zajištění advokáta v řízení před Ústavním soudem věcí stěžovatele a uvedená vada nebyla ve stanovené lhůtě odstraněna, Ústavní soud jeho návrh odmítl podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 22. září 2020
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj