ECLI:CZ:US:2020:1.US.1925.20.1
sp. zn. I. ÚS 1925/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Miroslavy Audrlické, zastoupené JUDr. Petrou Čapkovou, advokátkou se sídlem Československé armády 556/27, Hradec Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2016 č. j. 4 Ko 11/2016-1219 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2016 č. j. 97 K 17/2002-1162, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Soudce Jaromír Jirsa není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1925/20.
Odůvodnění:
1. Soudce Jaromír Jirsa byl podle rozvrhu práce Ústavního soudu určen k projednání a rozhodování o ústavní stížnosti sp. zn. I. ÚS 1925/20 proti usnesením obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o konečné zprávě správce konkursní podstaty a o vyúčtování jeho odměny a výdajů ve věci úpadce DANWOOD CZ, s. r. o., (napadené usnesení Městského soudu v Praze) a potvrzeno napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze, přičemž v bodě VII. b) výroku byla potvrzena odměna členů (náhradníků) věřitelského výboru ve výši 91 914 Kč (napadené usnesení Vrchního soudu v Praze).
2. Stěžovatelka přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 7. 2020 vznesla námitku podjatosti soudce Jaromíra Jirsy. Stěžovatelka uvádí, že soudce Jaromír Jirsa byl v době trvání výše zmíněného konkursního řízení místopředsedou Městského soudu v Praze a na předcházejícím řízení se podílel tak, že vyřizoval stěžovatelčinu stížnost.
3. Soudce Jaromír Jirsa ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti uvedl, že stěžovatelčinu stížnost jako tehdejší místopředseda Městského soudu v Praze vyřizoval, jako zákonný soudce v její věci ovšem nerozhodoval. Soudce Jaromír Jirsa dále uvedl, že stěžovatelku nezná a k účastníkům řízení ani soudnímu řízení nemá žádný vztah. Na závěr soudce Jaromír Jirsa uvedl, že před příchodem k Ústavnímu soudu působil u Městského soudu v Praze jako soudce a místopředseda soudu, a to mimo jiné pro věci konkursní.
4. II. senát Ústavního soudu vzal v úvahu podanou námitku podjatosti, vyjádření soudce Jaromíra Jirsy a přípis místopředsedy Městského soudu (t. č. soudce Jaromíra Jirsy) ze dne 21. ledna 2008 sp. zn. St 14/2008, kterým byla vyřízena stěžovatelčina stížnost v předcházejícím řízení, a dospěl k závěru, že podmínky pro vyloučení soudce Jaromíra Jirsy z projednání a rozhodování vzhledem k okolnostem případu splněny nejsou.
5. Podle §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníků, nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, respektive podle §36 odst. 2 citovaného zákona byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání.
6. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)]. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
7. Dle stěžovatelky se soudce Jaromír Jirsa měl na předcházejícím řízení podílet tak, že vyřizoval stěžovatelčinu stížnost ve vztahu k výše zmíněnému konkursnímu řízení, a proto stěžovatelka nepovažuje za vhodné, aby se na projednání a rozhodování věci podílel. S touto námitkou se nelze ztotožnit. Vyřizování stížností podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, totiž spadá, jak je i výslovně uvedeno např. v ustanovení §164 odst. 1 větě první citovaného zákona, do státní správy soudů, a nikoli do nezávislé rozhodovací činnosti soudce. Nelze tedy přisvědčit stěžovatelce, že by se soudce Jaromír Jirsa na předcházejícím řízení podílel tak, jak předvídá hypotéza ustanovení §36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Další skutečnosti, které by mohly zpochybnit nestrannost soudce Jaromíra Jirsy, stěžovatelka neuvádí.
8. Na základě výše uvedené argumentace proto II. senát Ústavního soudu, určený podle §10 rozvrhu práce pro rozhodnutí o vyloučení soudce I. senátu ve smyslu §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dospěl k závěru, že v daném případě není důvod podle §36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Jaromíra Jirsy z projednání a rozhodování věci sp. zn. I. ÚS 1925/20.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu