ECLI:CZ:US:2020:1.US.2075.20.1
sp. zn. I. ÚS 2075/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, Vysoká 149/4, Liberec X - Františkov, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2020, č. j. 25 Co 62/2020-806 a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 18. 12. 2019, č. j. 0 P 10/2016-581, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavnímu soudu byl dne 22. 7. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 11, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o návrhu stěžovatele (otce) na svěření nezletilého A. do jeho péče a na úpravu styku matky s nezletilým tak, že jej zamítl (výrok I.) Řízení zahájené k návrhu matky na úpravu styku otce s nezletilým T. nalézací soud zastavil (výrok II.). Návrh otce na úpravu styku s nezletilým T. byl zamítnut (výrok III.) Dále byl rozsudkem upraven styk stěžovatele s nezletilým A. (výrok IV.) Návrh stěžovatele na snížení výživného pro oba nezletilé syny byl zamítnut (výrok V.). Bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok VI.). K odvolání stěžovatele rozhodl krajský soud tak, že se rozsudek okresního soudu ve výroku III., I. a V potvrzuje. Ve výrocích IV. a VI byl rozsudek nalézacího soudu zrušen a vrácen k dalšímu řízení.
4. Před ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo o výši výživného rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 11. 10. 2016, č. j. 0 P 10/2016-39 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 5. 2017, č. j. 26 Co 86/2017-249. Uvedenými rozsudky došlo ke zvýšení výživného pro každého z nezletilých synů z částky 1 800 Kč na 40 000 Kč, z čehož na spořící složku výživného připadla vždy částka 20 000 Kč měsíčně.
5. V souvislosti se svými příjmy, které byly podkladem pro rozhodnutí o výživném, stěžovatel uvedl, že v rozhodném období byl příjemcem tzv. zemědělských dotací, které obecné soudy nepovažovaly za účelově vázané platby, ale za stěžovatelův příjem. Předchozím rozhodnutím bylo stěžovateli stanoveno výživné ve výši 40 000 Kč měsíčně na každého syna, což považuje stěžovatel za zásah do svého vlastnického práva. Stanovením vysokého výživného na nezletilé, porušily obecné soudy stěžovatelovo právo stěžovatele vychovávat své dítě v duchu jím preferovaných hodnot. Nemusí být pokaždé v nejlepším zájmu dítěte, aby toto s bezmeznou samozřejmostí těžilo z vysoké životní úrovně svých rodičů.
6. Stěžovatel vytkl obecným soudům, že se nijak nevypořádaly s listinami, které v řízení předložil. Jednalo se např. o čestné prohlášení sousedů a známých o tom, že stěžovatel žil s matkou ve společné domácnosti apod.
7. Obecné soudy měly podle stěžovatele pochybit též tím, že nezjišťovaly názor nezletilých ohledně výchovných poměrů, a to přesto, že tito měli 15 a 17 let. Soudy nereflektovaly názor dítěte, přičemž své rozhodnutí v tomto smyslu řádně neodůvodnily. Nezletilému A. bylo již 15 let a byl tak schopen svůj názor zformulovat a odůvodnit. V souvislosti s uvedeným odkázal stěžovatel na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2396/19, podle něhož může skutečnost, že soud neumožní nezletilému, který je dostatečně rozumově a emocionálně vyspělý, vyjádřit svůj názor ohledně výchovných poměrů přímo před soudem, představovat porušení práva na soudní ochranu.
8. Závěrem ústavní stížnosti se stěžovatel vyjádřil k otázce dobrých mravů a výši výživného, kdy s ohledem na věk nezletilého T., je tento již schopen posoudit, jaké jednání je ve vztahu k otci správné a jaké nikoliv. Odmítavý postoj a vulgární vystupování vůči stěžovateli zakládají odpovědnost nezletilého za své jednání, což by se mělo projevit ve snížení nadstandardně vysokého výživného. Za dané situace se podle stěžovatele jedná o zneužívání práva.
III.
9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. l Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), porušení základního práva nebo svobody. Žádný z uvedených závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit.
11. V předmětné ústavní stížnosti považuje Ústavní soud za stěžejní ověření toho, zda se obecné soudy vypořádaly se změnou poměrů na straně otce, jež by odůvodňovaly snížení jeho vyživovací povinnosti stanovené mu předchozími rozsudky Okresního soudu v Semilech a Krajského soudu v Hradci Králové. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy se majetkovými poměry stěžovatele řádně zabývaly, přičemž nelze uzavřít, že by příjmy z účelově určených dotací byly považovány za součást příjmů stěžovatele. Pobírání dotací bylo obecnými soudy jen konstatováno. Čerpané dotace svědčí o podnikatelské aktivitě stěžovatele. Z ničeho nevyplývá, že by obecné soudy účelově určené dotace považovaly za tu část majetku, k níž by se mělo při výpočtu výživného přihlížet. Závěry obecných soudů o výši výživného jsou dostatečně odůvodněny poukazem na vlastnictví stěžovatele k desítkám nemovitostí, jeho podnikání v rámci společnosti X a zejména pak k částce cca 21 mil., kterou vybral z účtu své obchodní společnosti v letech 2017/2018. Z tvrzení stěžovatele přitom nevyplývá, že by takto získanou částku dál investoval. Pokud za uvedeného skutkového stavu dospěly obecné soudy k závěru, že na straně stěžovatele nedošlo od shora citovaných rozhodnutí obecných soudů o vyživovací povinnosti stěžovatele k zásadní změně jeho majetkových poměrů, není jim z ústavněprávního hlediska čeho vytknout.
12. Namítá-li stěžovatel, že jeho nezletilí synové nebyli slyšeni v rámci soudního řízení, z odůvodnění okresního soudu vyplývá, že nezletilý A. byl v řízení opakovaně vyslýchán, ať již opatrovnicí, či v přítomnosti opatrovnice rovněž soudem. Nezletilý v rámci pohovoru s opatrovnicí sdělil, že se obává výslechu u soudu. Z toho důvodu nalézací soud k výslechu nezletilého k návrhu otce dále nepřistoupil. Jeho dosavadní vyjádření hodnotil soud jako konzistentní. Z provedeného dokazování je zřejmé, že oba nezletilí stojí v ohnisku sváru mezi svými rodiči a ti se je snaží dostat na tu či onu stranu. Za stavu, kdy rodiče nejsou schopni se dohodnout, nemůže být tato odpovědnost přenášena na nezletilé děti, aby ty byly arbitrem v jejich sporu. Ze zjištění soudů vyplývá, že vztahy mezi rodiči jsou vyhrocené, přičemž obecným soudům nelze klást k tíži, že za takového skutkového stavu nezletilé nezatěžovaly dalšími výslechy.
13. Pokud stěžovatel uvádí, že nebyly provedeny všechny jím navržené důkazy a z odůvodnění obecných soudů přitom nevyplývají důvody, pro které se tak nestalo, lze tuto skutečnost obecným soudům vytknout. Nicméně Ústavní soud není toho názoru, že s ohledem na zjištěnou skutkovou situaci, by provedení či bližší zdůvodnění neprovedení stěžovatelem navržených důkazů, mohlo v právním postavení stěžovatele cokoliv změnit.
14. Z výše vyložených důvodů je Ústavní soud toho názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů jsou řádně a logicky odůvodněna a lze je považovat za zcela ústavně konformní.
15. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu