ECLI:CZ:US:2020:1.US.2261.20.1
sp. zn. I. ÚS 2261/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Kasarové, zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem Štefánikova 48, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2020, č. j. 62 Co 102/2020-522, a návrhu na zrušení §4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., ve znění zákona č. 182/2018 Sb., o soudních poplatcích, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 5. 8. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze. Své podání spojila s návrhem na zrušení části právního předpisu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 101/2016 podala stěžovatelka návrh na osvobození od soudních poplatků, o němž bylo jmenovaným soudem rozhodnuto dne 14. 3. 2017, č. j. 21 C 101/2016-42, tak, že stěžovatelce bylo přiznáno osvobození v rozsahu 50%. K odvolání stěžovatelky bylo toto usnesení následně změněno Městským soudem v Praze ze dne 11. 5. 2017, č. j. 62 Co 177/2017-64, tak, že se stěžovatelce přiznává osvobození v plném rozsahu.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 3. 2019, č. j. 21 C 101/2016-420, byla žaloba stěžovatelky zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, přičemž usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2019, č. j. 62 Co 236/2019-452, bylo stěžovatelce osvobození od soudních poplatků odňato. Z toho důvodu podala stěžovatelka dne 28. 12. 2019 a 28. 1. 2020 novou žádost o osvobození od soudních poplatků, o níž bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 1. 2020, č. j. 21 C 101/2016-499, tak, že se řízení zastavuje, a to pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. K podanému odvolání rozhodl městský soud ústavní stížností napadeným usnesením tak, že se rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzuje. V odůvodnění poukázal Městský soud na skutečnost, že stěžovatelka neuvedla žádné nové skutečnosti, které by nastaly od právní moci usnesení, jímž došlo k odejmutí osvobození od soudních poplatků (tj. od 12. 9. 2019) do podání nové žádosti o osvobození od soudních poplatků (tj. do 28. 12. 2019, resp. do 28. 1. 2020).
Stěžovatelka je toho názoru, že shora popsaným postupem obecných soudů došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoli běžné zákonnosti. Proto nemůže provádět dohled nad rozhodovací činností soudů podle standardních kritérií uplatňovaných při přezkumu rozhodnutí v rámci obecného soudnictví. S ohledem na své postavení je Ústavní soud do rozhodovací činnosti obecných soudů oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
V souvislosti s projednávaným návrhem je Ústavní soud toho názoru, že z ústavněprávního hlediska není Městskému soudu čeho vytknout. Je tomu tak proto, že jmenovaný soud se řádně zabýval tím, zda v rozhodné době, tj. od 12. 9. 2019 do 28. 12. 2019, resp. do 28. 1. 2020, došlo k takové změně majetkových poměrů na straně stěžovatelky, jež by osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly. Jelikož však taková změna prokázána nebyla, nelze Městskému soudu v Praze klást k tíži, že výrok soudu prvního stupně potvrdil. Pokud stěžovatelka nesouhlasila s rozhodnutím o odnětí osvobození od soudních poplatků, nic jí nebránilo v tom, aby toto rozhodnutí napadla v odpovídající lhůtě ústavní stížností.
Z ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu a "sdílí osud" ústavní stížnosti. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů proto Ústavní soud odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu