ECLI:CZ:US:2020:1.US.2485.20.1
sp. zn. I. ÚS 2485/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Toroinvestbeton s. r. o., se sídlem v Ostravě, Zámostní 1155/27, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 12 Cmo 87/2020-99 ze dne 28. 5. 2020 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 47 Cm 65/2019-90 ze dne 25. 2. 2020, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Raiffeisenbank, a. s., se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen "nalézací soud") rozhodl k žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků napadeným usnesením tak, že jí osvobození nepřiznal. Své rozhodnutí odůvodnil nalézací soud, který se podrobně zabýval celkovými poměry stěžovatelky, tím, že nedoložila věrohodně svou celkovou majetkovou situaci. Je jednoznačně zřejmé, že stěžovatelka poskytla soudu v rozvahách a výkazu zisku a ztrát pouze údaje vztahující se jen k části její podnikatelské činnosti (výroba, obchod a služby), nikoliv k hlavní činnosti, kterou je silniční a motorová doprava, což jde k její tíži při rozhodování o osvobození od soudních poplatků.
Napadeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozhodnutí soudu nalézacího, s jehož závěry, zejména o neúplném doložení poměrů stěžovatelky, se zcela ztotožnil.
Proti oběma usnesením podala řádně zastoupená stěžovatelka včasnou ústavní stížnost, v níž uvádí, že soudy při rozhodování o návrhu na osvobození od soudních poplatků nevzaly dostatečně v úvahu skutečnou a aktuální majetkovou situaci, kterou byla připravena osvětlit. Soudy tak upřely stěžovatelce právo na přístup k soudu a soudní ochranu, čímž zasáhly do ústavně zaručeného práva stěžovatelky "na spravedlivý proces" podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud se seznámil s obsahem obou výše citovaných rozhodnutí i ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že stížnost je sice přípustná, avšak zjevně neopodstatněná.
Námitky stěžovatelky se týkají hodnocení jejích poměrů, které mělo být podle jejího přesvědčení provedeno v rozporu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu - s tím se Ústavní soud neztotožňuje. Jak nalézací soud, tak i soud odvolací, přesvědčivě vysvětlily, proč nepřiznaly stěžovatelce osvobození od soudních poplatků. Bylo to především z toho důvodu, že stěžovatelka neosvědčila věrohodným způsobem své faktické majetkové poměry, což jde vždy k tíži žadatele o osvobození od soudních poplatků. Poplatková povinnost je na úrovni povinnosti daňové a nelze ji formou úlev přenášet zásadně na ostatní daňové poplatníky. Stěžovatelka rovněž pomíjí, že institut osvobození od soudních poplatků, tím spíše úplného, je mimořádný procesní institut, což obecné soudu přiléhavě odůvodnily.
Napadená usnesení, která jsou řádně odůvodněna, vydaly soudy v rámci své pravomoci a Ústavnímu soudu jej nepřísluší "přehodnocovat", neboť není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice. Nespokojenost stěžovatelky s výsledkem řízení o její žádosti nemůže zakládat důvodnost ústavní stížnosti.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu