ECLI:CZ:US:2020:1.US.2499.20.1
sp. zn. I. ÚS 2499/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Agamus s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 2 Na Folimance 2155/15, zastoupené Mgr. Ondřejem Říhou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1272/2020-220 ze dne 11. 6. 2020, rozsudkům Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 353/2019-192 a Okresního soudu v Klatovech č. j. 6 C 38/2018-156 ze dne 25. 7. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech, jako vedlejších účastníků řízení, a společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Klatovech (dále jen "nalézací soud") uložil stěžovatelce jako žalované zaplatit vedlejší účastnici 143 601 Kč za neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy na adrese Otín 1, Klatovy, v souladu s §13 - §15 vyhl. č. 51/2006 Sb. a §9 vyhl. č. 82/2011 Sb. K neoprávněnému odběru elektřiny docházelo v nemovitosti stěžovatelky, které se v řízení nepodařilo prokázat, že za neoprávněný odběr odpovídá Josef Čada, který měl nemovitost v rozhodném období užívat. Jmenovaný byl vyslechnut v řízení jako svědek, byly provedeny i další důkazy, a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, dospěl nalézací soud k závěru, že stěžovatelka jako vlastnice nemovitosti odpovídá za neoprávněný odběr, jelikož neprokázala, že neumožnila odběr ve prospěch jiných osob.
2. Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1165/2018. V projednávané věci nebylo možné bez dalšího učinit závěr o tom, že zde byla jednoznačně jiná osoba, která elektřinu v rozhodném období neoprávněně odebrala a použila ve svých spotřebičích. V řízení nebylo jednoznačně prokázáno, na jakém základě Josef Čada předmětné nemovitosti užíval; odvolací soud zdůraznil, že jestliže není jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral, musí být za povinnou považována osoba, kterou s odběrným místem pojí relevantní vztah, a to je na prvním místě vztah věcný. Proto je stěžovatelka jako vlastnice nemovitosti povinna vedlejší účastnici zaplatit náhradu za neoprávněný odběr elektřiny.
3. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou soudu dovolacího. Dovolatelka je vlastnicí nemovitosti, v níž došlo k neoprávněnému odběru elektřiny, a odvolací soud správně zdůraznil, že když nebylo možno v řízení zjistit, zda Josef Čada měl k nemovitosti stěžovatelky nájemní či jiný vztah, a zejména s jakým obsahem, pak přicházela v úvahu jako neoprávněný odběratel pouze osoba, kterou s odběrným místem pojí relevantní vztah, což je na prvním místě vztah věcný (vlastnický).
4. Proti všem výše uvedeným rozhodnutím podala řádně zastoupená stěžovatelka včasnou ústavní stížnost, v níž uvádí, že rozhodnutími obecných soudů byla porušena její základní práva a svobody zaručené čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle stěžovatelky obecné soudy jí neumožnily prokázat liberační důvody v rámci objektivní odpovědnosti. Stěžovatelka především polemizuje se závěry soudů o tom, že odpovědnou osobou za neoprávněný odběr není Josef Čada, ale stěžovatelka (vlastnice nemovitosti). Podle názoru stěžovatelky se soudy nedostatečně vypořádaly s jejími důkazními návrhy, a tedy s vědomím existence důkazů o osobě škůdce postupovaly v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
5. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoliv běžné zákonnosti, a proto jeho zásah připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky svévole či dokonce libovůle, což v souzené věci zjištěno nebylo. Stěžovatelka neuvedla žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem soudů v její věci byla jeho základní práva porušena. Jak je z napadených rozhodnutí zřejmé, soudy se věcí řádně zabývaly a s námitkami stěžovatelky se vypořádaly, zejména vysvětlily, proč za neoprávněný odběr neodpovídá Josef Čada. Pokud přitom učinily jiný právní závěr, než jaký stěžovatelka očekávala, nejsou jejich rozhodnutí porušením práva na spravedlivý proces, ale pouhou polemikou se závěry soudů.
6. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu