ECLI:CZ:US:2020:1.US.2581.20.1
sp. zn. I. ÚS 2581/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Jana Flídra, zastoupeného Martinou Novotnou, advokátkou se sídlem Bělehradská 1094/4, 360 01 Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1843/2020-196 ze dne 29. 6. 2020, usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 398/2019-182 ze dne 19. 2. 2020 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 19 C 218/2015-158 ze dne 21. 10. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud se dříve, než přistoupil k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zabýval nejprve procesními podmínkami její věcné projednatelnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části, v níž směřuje proti rozhodnutím krajského a okresního soudu, nepřípustná. Pokud jde o vlastní usnesení dovolacího soudu o odmítnutí dovolání, ústavní stížnost proti němu přípustná sice je, ovšem není opodstatněná. Pro tento závěr svědčí následující důvody.
3. Stěžovatel podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu, aniž řádně vymezil předpoklad přípustnosti dovolání. Stěžovatel totiž v dovolání toliko uvedl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Nadto z dovolání nebylo zřejmé, od kterého řešení otázky procesního práva v judikatuře Nejvyššího soudu by se měl dovolací soud odchýlit a podrobit ji novému řešení. Stěžovatelem podané dovolání tedy nenaplnilo žádný ze čtyř zákonem předvídaných předpokladů přípustnosti dovolání, pročež Nejvyšší soud takové dovolání jako vadné odmítl. Stěžovatel přitom v ústavní stížnosti netvrdí, že by Nejvyšší soud v tomto konkrétním hodnocení dovolání pochybil, resp. konkrétně mu nevytýká ani nic dalšího. Ústavní soud za této situace podotýká, že v případě takto vadně podaného dovolání je nelze pokládat za řádně uplatněné, resp. vyčerpané, a proto je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích (tj. v daném případě proti napadeným usnesením krajského a okresního soudu) nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017, vyhlášené ve Sbírce zákonů jako sdělení Ústavního soudu č. 460/2017 Sb.).
4. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost v části směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, ve zbývající části ji dle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu