ECLI:CZ:US:2020:1.US.2634.20.1
sp. zn. I. ÚS 2634/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., zastoupeného JUDr. Petrem Moníkem, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 17 Co 4/2020-1467 ze dne 15. 6. 2020, v části týkající se běžného styku otce s nezletilou, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a dále a) nezletilé A. B., b) nezletilého S. B. a c) M. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "opatrovnický soud") bylo pod sp. zn. 0 P 538/2015 ve věci péče o nezletilé vedlejší účastníky a) a b), kteří jsou společnými dětmi stěžovatele a vedlejší účastnice c), rozhodováno o změně úpravy styku rodičů s dětmi. Nový režim byl stanoven pro každé z dětí odlišně, ve vztahu k nezletilé vedlejší účastnici a) rozhodl opatrovnický soud výrokem I rozsudku č. j. 0 P 538/2015-1312 ze dne 23. 10. 2019 o jejím běžném styku se stěžovatelem tak, že bude probíhat v každém sudém kalendářním týdnu od středy 16:00 do následujícího pondělí 7:45, kdy stěžovatel nezletilou předá prostřednictvím školského zařízení.
2. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "odvolací soud") změnil uvedenou část výroku I rozsudku opatrovnického soudu (k odvolání matky) tak, že zúžil rozsah běžného styku o jedno přespání, tedy v každém sudém kalendářním týdnu od středy 16:00 do nedělních 19:30 hodin (napadená část výroku I rozsudku odvolacího soudu). Řízení před opatrovnickým soudem podle něj nebylo stiženou žádnou podstatnou procesní vadou, která by měla vliv na správnost jeho rozsudku; po doplnění dokazování ke skutečnostem nastalým v době po vyhlášení rozsudku opatrovnického soudu však odvolací soud dospěl k závěru o nutnosti změny rozsahu styku stěžovatele s dcerou, jak je uvedeno výše. Nová úprava koresponduje s návrhem opatrovníka, zastupujícího v řízení zájmy nezletilých, i s přáním nezletilé, vedeným přesvědčivě obhájenými praktickými důvody.
3. Stěžovatel se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s právem na ochranu rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a právem na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny. Stěžovatel uvádí, že jeho výchovné schopnosti jsou na dobré úrovni, fakticky již pečuje o nezletilého vedlejšího účastníka b). V zájmu nezletilé je co nejširší kontakt s otcem i bratrem; odvolací soud pochybil, opřel-li své rozhodnutí výlučně o stanovisko nezletilé, aniž by zkoumal možné ovlivnění jejího názoru matkou (plynoucího mj. i ze znaleckého posudku, založeného v opatrovnickém spise). Každý plnohodnotný den a večer strávený s dětmi je podle stěžovatele důležitý z hlediska posilování vzájemných vazeb. V dalším textu stěžovatel popisuje výchovné nedostatky, které spatřuje na straně matky.
4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); je sice přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona, avšak zjevně neopodstatněná.
5. V minulosti již Ústavní soud mnohokrát judikoval, že právo na spravedlivý proces neznamená právo účastníka řízení na úspěch ve věci. Jeho smyslem je poskytnout oběma stranám rovnocenný prostor k obraně jejich práv, rozhodnout věc nestranně a náležitě vypořádat všechny relevantní okolnosti tak, aby soudní rozhodnutí bylo logické, srozumitelné a přesvědčivé. Pokud tomuto požadavku soud dostojí a respektuje přitom substantivní základní práva jednotlivce (zde zejména ochranu rodičovských práv ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny a nejlepší zájem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), Ústavní soud nemá důvod do jeho rozhodovací činnosti zasahovat.
6. Odvolací soud vyložil podrobně, jaká změna skutkových okolností jej vedla k odlišnému právnímu hodnocení (viz bod 31 rozsudku); pouhý nesouhlas stěžovatele s odvolacím soudem řádně zjištěným vývojem skutkového stavu a jeho srozumitelně a podrobně odůvodněnými úvahami porušení jeho ústavně zaručených práv nezakládá. Není pravda, že by odvolací soud opřel své rozhodnutí výlučně o názor nezletilé, jak tvrdí stěžovatel s odkazem na tentýž bod 31 odůvodnění napadeného rozsudku, který vedl Ústavní soud k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Je legitimní a logický závěr odvolacího soudu, že i bez přihlédnutí ke stanovisku nezletilé je změněná úprava styku v jejím nejlepším zájmu; je pochopitelné, že dítě školou povinné pociťuje stres a nepohodlí, má-li do školy v prvním dnu nového týdne nastoupit z jednoho domova a vrátit se z ní do jiného. Ačkoli v obecné rovině judikatura Ústavního soudu stojí na požadavku co nejširšího možného styku dítěte s nepečujícím rodičem [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 1921/17 ze dne 21. 11. 2017 (N 215/87 SbNU 477), v předložené věci jde o poměrně zanedbatelný rozsah zúžení styku, odůvodněný racionálně a přiléhavě zájmem dotčeného dítěte; Ústavní soud nenachází ústavněprávní dimenzi zásahu do práv stěžovatele.
7. Ústavnímu soudu není zřejmé, jakou relevanci stěžovatel spatřuje v argumentaci směřující k (podle něj nevhodnému) výchovnému přístupu matky, nebylo-li v řízení rozhodováno o svěření dítěte do péče, nýbrž o změně rozsahu jeho styku s nepečujícím rodičem. Výchovné předpoklady rodičů nebyly odvolacím soudem blíže zkoumány ani hodnoceny. Za zmínku v tomto ohledu stojí, že podstatou řízení o ústavní stížnosti není "vyřizování účtů" mezi účastníky řízení, nýbrž ochrana základních práv jednotlivce.
8. Žádný soud nedokáže konflikt rodičů vyřešit ke spokojenosti obou. Nedojdou-li dohody, vždy bude jeden z nich nespokojen, bude se cítit ukřivděn a bude pokračovat v předmětném řízení podáváním nových a nových návrhů. Tím se opět vystupňuje vzájemný konflikt, který bude negativně působit především na dítě. Dítě má dva rodiče a jeho nejlepším zájmem je v obecné rovině mít pevný a rovnocenný vztah k oběma z nich včetně času, který s nimi může trávit, a péče, které se od nich může dočkat. Je tedy na stěžovateli a matce jako na rodičích, zda stráví následujících 8 let, než vedlejší účastnice a) nabude zletilosti, v soudní síni, nebo zda každý z nich částečně upozadí své potřeby a přání ve prospěch společného dítěte a vyvinou skutečnou snahu k nalezení fungujícího kompromisu, ať už vlastními silami či za asistence odborníků. Sama nezletilá ostatně v průběhu odvolacího řízení vyjádřila přání, aby bylo soudní řízení ukončeno.
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu