infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.11.2020, sp. zn. I. ÚS 2635/20 [ usnesení / LICHOVNÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:1.US.2635.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2020:1.US.2635.20.1
sp. zn. I. ÚS 2635/20 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Dipl.-Ing. Mgr. etc. Miloše Černého, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem se sídlem Marešova 304/12, Brno, směřující proti řadě správních a soudních rozhodnutí, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatele, označené jako "ústavní stížnost ... proti rozhodnutí stavebního úřadu v Rajhradě a Krajského úřadu JMK v Brně." V návrhu stěžovatel namítá, že dochází proti jeho vůli ke znehodnocení jím vlastněného pozemku (zahrady) tím, že na okolních pozemcích budou postaveny rodinné domy. Nebyl spokojen s tím, jak se s jeho nesouhlasem se situací vypořádal stavební úřad v Rajhradě (dané rozhodnutí není v podání doloženo), ani mu nadřízený Odbor územního plánovaní a stavebního řádu Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Měl za to, že oba správní úřady porušily především jeho vlastnické právo. Stěžovatel se pokoušel dále bránit i ve správním soudnictví, Krajský soud v Brně a Nejvyšší správní soud jeho návrhy postupně odmítly pro nesplnění podmínek řízení. Svou ústavní stížnost stěžovatel bezprostředně doplnil dalšími dvěma podáními v délce mnoha desítek stran. Kromě poněkud nestrukturalizované vlastní argumentace podání obsahují řadu kopií rozhodnutí, stížností a žádostí stěžovatele k jiným institucím, rozsáhlé citace judikatury a právních předpisů či údajná odborná vyjádření (podepsaná "právníci" nebo "právní odbor AKEA s.r.o."). 2. Jelikož uvedená podání stěžovatele v mnoha parametrech nesplňovala náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), mj. stěžovatel nebyl právně zastoupen či jasně neoznačil napadená rozhodnutí, Ústavní soud stěžovatele na předmětné nedostatky upozornil a vyzval jej k jejich odstranění. 3. Ve stanovené lhůtě informoval v hlavičce jmenovaný advokát Ústavní soud, že přebírá právní zastoupení stěžovatele, nedostatek povinného zastoupení tak stěžovatel odstranil. Nicméně advokátem nově zaslaná ústavní stížnost sestává z pouhé kopie původního návrhu stěžovatele spolu s částí doplněného podání. Jinak řečeno, právní zástupce stěžovatele se pod nový návrh pouze podepsal, aniž by počáteční návrh jakkoliv upravil. 4. Ústavní soud je bohužel nucen konstatovat, že i "nová" ústavní stížnost není věcně přezkoumatelná. Přes množství stran a příloh z návrhu není patrné, které věci se návrh týká a co se jím sleduje, nejsou v něm označeny rozhodující skutečnosti a ani označeny důkazy, není zřejmé, čeho se navrhovatel (s přihlédnutím k příslušnosti Ústavního soudu) domáhá (srov. podmínky zahájení řízení v §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z mnoha příkladů lze uvést stěžovatelův požadavek v petitu, aby "Ústavní soud zrušil rozhodnutí Krajského úřadu v Brně a ... rozhodl o projednání věci soustavou správních, nezávislých a nestranných soudů", v textu se vymezuje proti řadě s řízením zjevně nesouvisejících rozhodnutí jiných orgánů, nevysvětluje, proč by měla být porušena jím uváděná základní práva (mj. listovní tajemství, svoboda bádání, svoboda projevu). 5. Stejný závěr jako obecné soudy učinil též Ústavní soud. Ve stručnosti není jeho povinností, aby odhadoval či domýšlel cíl a srozumitelné odůvodnění podaných návrhů za stěžovatele. Naplnění vymezených podmínek má zajistit ve spolupráci se stěžovatelem jím vybraný advokát, k tomu ostatně institut povinného zastoupení slouží. V neposlední řadě je třeba opět připomenout, že na výše zdůrazňované obsahové nedostatky původního návrhu již byl stěžovatel ve výzvě k odstranění vad upozorněn. Ústavní soud se proto ze všech uvedených důvodů rozhodl stěžovatele znovu nevyzývat k odstranění vad a uchýlil se k použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh stěžovatele soudce zpravodaj odmítl pro neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. listopadu 2020 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:1.US.2635.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 2635/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 11. 11. 2020
Datum vyhlášení  
Datum podání 14. 9. 2020
Datum zpřístupnění 30. 11. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Brno
SOUD - NSS
OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Rajhrad
KRAJ / KRAJSKÝ ÚŘAD - KÚ Jihomoravského kraje
Soudce zpravodaj Lichovník Tomáš
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro neodstraněné vady
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-2635-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 114103
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-12-11