ECLI:CZ:US:2020:1.US.2742.20.1
sp. zn. I. ÚS 2742/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Terezie Regnardové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 1451/2020-178 ze dne 23. 6. 2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 22. 9. 2020 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti; stěžovatelka rovněž žádá o blíže nespecifikované prodloužení lhůty, navrácení v předešlý stav, přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Návrh stěžovatelky není pro několik procesních a obsahových nedostatků možné považovat za řádný - stěžovatelka není zastoupena advokátem [§30, §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], nedoložila k ústavní stížnosti (případné) napadené rozhodnutí (§72 odst. 6 téhož zákona); z jejího podání není ani patrno, jakým způsobem měla být její základní práva porušena (§34 ve spojení s §72 zákona o Ústavním soudu).
2. Smyslem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení před Ústavním soudem; teprve nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, odmítne Ústavní soud podání stěžovatele podle §43 odst. 1 písm. a) téhož zákona. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak v řadě případů předchozích. Lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že stěžovatel byl v minulosti obeznámen s nutností právního zastoupení, jakož i se skutečností, že zajištění advokáta je věcí stěžovatele, Ústavní soud zástupce nepřiděluje ani neustanovuje. Vyzývat tytéž stěžovatele vždy nově a poučovat je stále stejně by proto bylo neefektivní a formalistické.
3. V nyní posuzovaném případě soudce zpravodaj nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení se stěžovatelce již dostalo opakovaně v řadě řízení; stěžovatelka podala mnoho ústavních stížností trpících stejnými vadami a byla o nich i o následcích jejich neodstranění v minulosti opakovaně poučena (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 781/16 ze dne 18. 4. 2016 či usnesení sp. zn. I. ÚS 605/18 ze dne 17. 4. 2018; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka si ze stejného důvodu musí být vědoma i toho, že řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudnímu poplatku a že pro toto řízení přichází v úvahu toliko určení advokáta podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, za kterýmžto účelem se navrhovatelka musí sama obrátit na Českou advokátní komoru.
4. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh stěžovatelky odmítl podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez dalšího.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2020
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj