ECLI:CZ:US:2020:1.US.2754.20.1
sp. zn. I. ÚS 2754/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného Mgr. Renatou Prihoda, advokátkou se sídlem v Praze 2, Sokolská 1605/66, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, č. j. 15 Co 114/2020-652 ze dne 26. 6. 2020, spojené s návrhem na zrušení §422 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a dále a) nezletilé B. Ch. a b) T. Ch., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. U Okresního soudu v Pelhřimově (dále jen "opatrovnický soud") je pod spisovou značkou 6 Nc 62/2019 vedeno řízení ve věci péče o nezletilou vedlejší účastnici a), společnou dceru stěžovatele a vedlejší účastnice b). K návrhu stěžovatele na změnu výchovného prostředí a úpravu styku vydal opatrovnický soud dne 16. 3. 2020 rozsudek č. j. 6 Nc 62/2019-499, kterým upravil styk stěžovatele s t. č. třináctiměsíční nezletilou tak, že je k němu stěžovatel oprávněn každou lichou středu a čtvrtek, každou sudou sobotu a neděli, vždy v čase 9:00-17:30, a o vánočních svátcích v každém roce dne 26. 12. od 9:00 do 18:00, s převzetím a předáním v místě bydliště matky (výroky I až III); návrh otce na změnu výchovného prostředí opatrovnický soud zamítl (výrok IV).
2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatele napadeným rozsudkem potvrdil výrok IV citovaného rozsudku opatrovnického soudu (výrok I), výroky I až III o úpravě styku změnil tak, že v období od právní moci rozsudku do 31. 12. 2020 rozšířil běžný styk o přespání v lichém týdnu od středy 9:00 do čtvrtka 17:30 a v sudém týdnu od soboty 9:00 do neděle 17:30; v období od 1. 1. 2021 pak má být podle napadeného rozsudku stěžovatel oprávněn ke styku s dcerou v každém lichém týdnu od středy 9:00 do čtvrtka 17:30 a v každém sudém týdnu v pondělí od 9:00 do 17:30 a od pátku od 17:30 do neděle 17:30; zvláštní režim vánočních prázdnin byl odvolacím soudem nastaven každoročně v rozmezí dnů 26. 12. od 9:00 až 28. 12. do 17:30 (výrok II).
3. Stěžovatel se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení práva na rodinný život ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve vazbě na čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti podle stěžovatele postačí zrušit rozsudek odvolacího soudu, výhrady však vznáší i vůči prvostupňovému rozhodnutí. Obecné soudy pomíjely a tolerovaly agresivní snahu matky o minimalizaci styku stěžovatele s nezletilou a nesledovaly v rozporu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte její nejlepší zájem. Odvolací soud podle stěžovatele dostatečně nezohlednil změnu poměrů nastalou od doby rozhodování opatrovnického soudu (navázání bezproblémového kontaktu stěžovatele s nezletilou), nevysvětlil nevhodnost střídavé péče, což stěžovatel blíže osvětluje odkazy na právní úpravu a judikaturu Ústavního soudu (zejména usnesení sp. zn. I. ÚS 1906/19 ze dne 17. 7. 2019), a o rozsahu styku rozhodl svévolně, odchýlil-li se od návrhu stěžovatele podloženého znaleckým posudkem.
4. K ústavní stížnosti je připojen návrh na zrušení §422 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále též "z. ř. s."), podle stěžovatele z napadeného ustanovení plyne, že při určování otcovství je automaticky (protiústavně) dítě svěřeno do péče matky pouze na základě toho, že otec dítě prakticky nezná.
5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); je sice přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona, avšak zjevně neopodstatněná.
6. Stěžovatel se v daném opatrovnickém řízení neobrací na Ústavní soud poprvé. Nezbývá, než zopakovat obecné východisko, aplikovatelné beze zbytku právě na projednávaný případ. Děti jako zranitelní účastníci soudních řízení požívají zvýšené ochrany ze strany státu. To plyne jak z ústavního pořádku České republiky, tak i z jejích mezinárodních závazků (zejména Úmluvy o právech dítěte). Středobodem řízení ve věci péče o nezletilé je tedy dítě a jeho nejlepší zájem. Práva a zájmy rodičů nejsou nedůležité a nemohou zůstat ponechány zcela stranou, jsou však upozaděny ve prospěch blaha dítěte. Takto je k řízení i k úpravě poměrů dítěte třeba přistupovat a tento přístup by měli mít na paměti především rodiče.
7. Ústavní soud neshledává důvod k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Odvolací soud doplnil dokazování ke skutečnostem nastalým po vydání prvostupňového rozsudku, úsudek opatrovnického soudu o nevhodnosti změny péče o nezletilou zhodnotil jako správný, vytkl mu pouze nezohlednění stanoviska soudní znalkyně v otázce přespávání nezletilé u stěžovatele a rozšířil styk tomu odpovídajícím způsobem, přičemž své rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Odvolacímu soudu je nepřípadně vytýkáno, že nastalou změnu poměrů nezohlednil. Z odůvodnění jeho rozhodnutí je naopak zřetelně zřejmé, že od doby určení otcovství stěžovatele je jeho styk s nezletilou pravidelně rozšiřován tak, aby si dítě útlého věku na osobu jemu dosud neznámou odpovídajícím způsobem navyklo. Rozšiřující tendence je ostatně patrna i z napadeného rozhodnutí a úpravy přijaté po doplnění dokazování odvolacím soudem v porovnání s úpravou stanovenou prvostupňovým rozhodnutím opatrovnického soudu.
8. Stěžovatel se ve svém podání odvolává na nejlepší zájem své nezletilé dcery a současně shledává vadným (protiústavním) úsudek obecných soudů, že není vhodné svěřit (v době rozhodování opatrovnického soudu roční) dítě do péče osoby dítěti do té doby neznámé (viz návrh stěžovatele na zrušení §422 z. ř. s.). Podle Ústavního soudu však takový úsudek sleduje především zájem dítěte, byť je učiněn na úkor rodičovských práv, jejichž výkon je tak v danou chvíli a v nezbytné míře omezen. Výtky stěžovatele směřující k chování matky v době do rozhodnutí soudu o určení stěžovatelova otcovství k nezletilé byly odvolacím soudem přiléhavě vypořádány.
9. Závěrem Ústavní soud apeluje na oba rodiče dítěte, které je bez vlastního přičinění účastníkem soudního řízení téměř od svého narození, aby své postoje podrobili kritice a přijali reálné kroky k dosažení vzájemného porozumění, neboť žádný soud nedokáže konflikt rodičů vyřešit ke spokojenosti obou. Nedojdou-li dohody, vždy bude jeden z nich nespokojen, bude se cítit ukřivděn a bude pokračovat v předmětném řízení podáváním nových a nových návrhů, čímž se opět vystupňuje vzájemný konflikt, který bude negativně působit především na dítě. Dítě má dva rodiče a jeho nejlepším zájmem je v obecné rovině mít pevný a rovnocenný vztah k oběma z nich, včetně času, který s nimi může trávit a péče, které se od nich může dočkat. Je tedy na stěžovateli a matce jako na rodičích, zda stráví následující roky v soudní síni, nebo zda každý z nich částečně upozadí své potřeby a touhy ve prospěch společného dítěte a vyvinou skutečnou snahu k nalezení fungujícího kompromisu, ať už vlastními silami či za asistence odborníků. Současná úprava poměrů nemusí být a nejspíše ani nebude z hlediska úpravy poměrů definitivní. Potřeby, zájmy i stanoviska nezletilé se budou v průběhu doby vyvíjet a tomu bude třeba uzpůsobit také úpravu poměrů.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na zrušení shora citovaného ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních sdílí - jako návrh akcesorický - osud ústavní stížnosti [§43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Požadavkem stěžovatele na zrušení celého oddílu 3 dílu 1 hlavy V zákona o zvláštních řízeních soudních, upravujícího řízení o určení a popření rodičovství, a oddílu 1 dílu 2 hlavy II části druhé občanského zákoníku, upravujícího určování rodičovství, se Ústavní soud blíže nezabýval, neboť jej pro jeho neurčitost nelze považovat za vážně míněný; příslušná ustanovení nadto nebyla v řízení o úpravě styku stěžovatele s nezletilou aplikována, postrádají tak souvislost s napadeným rozhodnutím.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu