ECLI:CZ:US:2020:1.US.2755.20.1
sp. zn. I. ÚS 2755/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Ing. Evy Pavlů, zastoupené Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem Rokycanova 809/1c, Olomouc, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 891/2020-577 ze dne 24. 6. 2020, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 232/2018-453 ze dne 6. 11. 2018 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 18 C 112/2011-411 ze dne 7. 2. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu stěžovatelky, jíž se na státu (Ministerstvu spravedlnosti) domáhala zaplacení částky ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonnou exekucí. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud vpředu uvedeným rozsudkem zamítl.
3. Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že Nejvyšší soud ignoroval její odkazy na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, kupř. nález sp. zn. III. ÚS 899/17 ze dne 8. 8. 2017. Stěžovatelka je přesvědčena, že jí bylo zadostiučinění upřeno zcela, přestože jde o zcela zjevný případ nezákonné exekuce. V té souvislosti zdůraznila, že tvrdila všechny tři předpoklady pro vznik a náhradu nemajetkové újmy a ke svým tvrzením označila důkazy, které odvolací soud dle jejího názoru odmítl pro nadbytečnost, aniž tento svůj krok patřičně odůvodnil. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále rozvedla.
4. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud žádný exces či jiné ústavně relevantní nedostatky v napadených soudních rozhodnutích nezjistil. Nejvyšší soud sice výslovně nezmínil stěžovatelkou odkazovaný nález sp. zn. III. ÚS 899/17 ze dne 8. 8. 2017, nicméně nerozhodl v rozporu s ním. Naopak v jeho intencích posoudil celkovou dobu trvání nezákonné exekuce, která byla příliš krátká na to, aby stěžovatelce vznikla nemajetková újma. Obdobně ani exekutorem použité nástroje za toto krátké období neshledal natolik invazivními, aby z objektivního hlediska přivodily stěžovatelce nadměrné duševní útrapy. V té souvislosti rovněž srozumitelně vyložil, proč nelze v případě nezákonně vedené exekuce, na rozdíl od trestního řízení, bez dalšího vycházet z předpokladu utrpěných duševních útrap. Úvahy dovolacího soudu jsou v tomto ohledu prosté zapovězené libovůle a netíží je ani jiný ústavně relevantní deficit. V podrobnostech lze na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu zcela odkázat.
6. Totéž lze říci i o napadených rozhodnutích nižších soudů. Ty ve svých rozsudcích především vyzdvihly tu skutečnost, že stěžovatelka se opakovaně neúčastnila nařízených jednání, takže ji nalézací soud nemohl vyzvat k doplnění potřebných tvrzení a označení důkazů skrze poučení dle §118a o. s. ř. (srov. bod 14 rozsudku obvodního soudu). To ostatně stěžovatelka v ústavní stížnosti nezpochybňuje. Uzavřely-li pak soudy za této situace, že stěžovatelka neprokázala jí tvrzený vznik nemajetkové újmy (v podobě poškození dobrého jména v důsledku poznámky zapsané v katastru nemovitostí a snížení morálního kreditu u zaměstnavatele), nepostupovaly ústavně nekonformním způsobem.
7. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu