ECLI:CZ:US:2020:1.US.2789.20.1
sp. zn. I. ÚS 2789/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti 1) Ing. Vlastislava Kühnla a 2) Věry Kühnlové, oba zastoupeni Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. července 2020 č. j. 49 Nc 3338/2007-221 ve spojení s opravným usnesením ze dne 30. července 2020 č. j. 49 Nc 3338/2007-226, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, domáhali zrušení shora označeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud").
2. Napadeným usnesením bylo v rámci exekučního řízení, v němž stěžovatelé vystupují jako povinní, rozhodnuto v souladu s §29 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, o jejich námitce podjatosti vůči soudní exekutorce tak, že soudní exekutorka Mgr. Veronika Jakubovská, Exekutorský úřad Kutná Hora, není vyloučena z úkonů soudního exekutora v této věci.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelé uvedli, že soudní exekutorka v celé věci nevystupuje nestranně a její jednání ohrožuje důvěru v nezávislý a spravedlivý výkon exekuční činnosti pro její poměr k oprávněné společnosti B. G. M. Capital, a. s., a výrazně negativní vztah ke stěžovatelům. Namítli, že obvodní soud se jejich konkrétními námitkami o podjatosti soudní exekutorky dostatečně nezabýval a nevypořádal se s nimi, řadu z nich proto znovu zopakovali v ústavní stížnosti.
4. Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.
5. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle §75 odst. 1 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
6. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995, N 78/4 SbNU 243). Ústavní stížnost je vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s čl. 4 Ústavy České republiky, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů. Ústavní soud proto až na výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy sice existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena.
7. Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud obdobně přistupuje i k rozhodnutím, jimiž bylo v průběhu soudního řízení rozhodnuto o podjatosti soudce či o tvrzené podjatosti soudního exekutora (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2270/17 ze dne 20. 9. 2017 či usnesení sp. zn. II. ÚS 226/17 ze dne 18. 4. 2017, a další dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud vychází z toho, že řízení ve věci samé doposud neskončilo a že případně i vadné posouzení námitky podjatosti může být v průběhu řízení ještě napraveno.
8. Jakkoliv je v posuzované věci rozhodnutí obvodního soudu pro účastníky závazné, řízení (exekuční), z něhož napadené soudní rozhodnutí vzešlo, nebylo dosud skončeno. V obecné rovině je sice namístě zaznamenat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodována soudcem, resp. soudním exekutorem (srov. §28 a 29 exekučního řádu), kterým věc projednávána a rozhodována být neměla, jelikož z ní měl být vyloučen. Budou-li však mít stěžovatelé za to, že právě tak tomu v daném řízení bylo, resp. že rozhodnutí - jim nepříznivé - bylo vydáno podjatou soudní exekutorkou, nic jim nebude překážet v tom, aby proti takovému rozhodnutí brojili v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které zákon předvídá, a jež jim jsou - i ve vztahu k této námitce - k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, budou-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se mohou domáhat, aby Ústavní soud zasáhl (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3971/16 ze dne 15. 12. 2016).
9. Je tak na místě závěr, že stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje, a ústavní stížnost je podána předčasně, resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilým předmětem ústavního přezkumu ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. shodně i usnesení sp. zn. III. ÚS 2788/20 ze dne 12. 10. 2020 vydané ve skutkově i procesně shodné věci týchž stěžovatelů).
10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2020
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka