ECLI:CZ:US:2020:1.US.2863.20.1
sp. zn. I. ÚS 2863/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Ladislavy Šperlingové, zastoupené JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 15 EXE 4655/2019-68 ze dne 14. 8. 2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 12 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl námitky stěžovatelky jako povinné proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému dne 8. 7. 2020 soudním exekutorem JUDr. Filipem Exnerem, Exekutorský úřad Praha 7, pod č. j. 151 EX 318/19-97.
3. Proti rozhodnutí exekučního soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace, jakož i vyslovení výroku, jímž by Ústavní soud určil, že soudní exekutor má nárok na odměnu a náklady exekuce pouze ve výši odpovídající nezbytnému administrativnímu úkonu. Stěžovatelka namítla, že soudní exekutor prováděl při exekuci nadbytečně úkony, o kterých z datové zprávy včas mu zaslané věděl, resp. měl a mohl vědět, že nejsou k provedení exekuce potřeba, a proto nemohl mít právo na odměnu a náhradu nákladů za tyto úkony. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.
4. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k následujícím závěrům.
5. V části, v níž se stěžovatelka domáhá vyslovení výroku, jímž by bylo určeno, že soudní exekutor má nárok na odměnu a náklady exekuce pouze ve výši odpovídající nezbytnému administrativnímu úkonu, představuje ústavní stížnost návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Ústavní soud není oprávněn sám měnit výši nákladů exekuce, neboť tato otázka není v jeho kompetenci. Tyto náklady nejprve stanoví sám soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce (§88 odst. 1 ex. ř.) s tím, že účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu exekučnímu soudu, který pak jako jediný může zmíněný příkaz k úhradě nákladů případně sám změnit. Rozhodnutí exekučního soudu sice může být předmětem přezkumu v řízení o ústavní stížnosti, Ústavní soud je ovšem nemůže po obsahové stránce měnit, pouze je může zrušit.
6. Pokud jde o vlastní argumentaci stěžovatelky stran důvodnosti soudním exekutorem vyčíslených nákladů exekuce, Ústavní soud v napadeném rozhodnutí exekučního soudu žádný exces či jiný ústavně relevantní nedostatek nezjistil. Argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti, která postrádá ústavně právní rozměr a je pouhým opakováním výhrad vznesených v námitkách proti příkazu soudního exekutora, se poněkud míjí s nosnými důvody rozhodnutí obvodního soudu. Ten totiž poukázal na významnou skutečnost, a sice že v daném případě nepostačilo ze strany stěžovatelky ponechat klíče od bytu v domovní schránce, a tím pokládat byt bez dalšího za předaný. Naopak dle soudu bylo nutné zaznamenat stav měřičů energií i celkový stav bytu, v jakém je předáván. Sdělení manžela stěžovatelky zaslané soudnímu exekutorovi do datové schránky dne 30. 6. 2020 o tom, že dne 6. 7. 2020, tedy den před plánovaným exekučním vyklizením a zároveň v den státního svátku, předá byt oprávněným, soud ve shodě s exekutorem nepokládal za dostatečné potvrzení o tom, že dojde k řádnému předání exekučně vyklízeného bytu. Soud proto uzavřel, že jelikož stěžovatelka požadavkům na řádné předání bytu nedostála, byl výjezd exekutora, dalších pracovníků a s tím spojené úkony oprávněně účtované. Stěžovatelka ponechala tyto úvahy, v nichž Ústavní soud nic protiústavního či zásadně nespravedlivého neshledal, bez jakékoli odezvy.
7. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti dle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu pro nepříslušnost, ve zbývající části ji dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu