ECLI:CZ:US:2020:1.US.3051.20.1
sp. zn. I. ÚS 3051/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Jaromíra Hajského, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena 1266, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 147/2020-720 ze dne 31. července 2020 a Okresního soudu v Jičíně č. j. 3 C 90/2012-709 ze dne 15. dubna 2020, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Jičíně (dále jen "nalézací soud") napadeným usnesením zastavil řízení, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a uložil stěžovateli (žalobci) povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 3000 Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "odvolací soud") potvrdil napadené usnesení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že obecné soudy podle něj nesprávně interpretovaly právo. Stěžovatelův návrh žaloba na obnovu řízení) podaný několik dní po úmrtí žalovaného byl podle nalézacího soudu stižen neodstranitelnou vadou řízení, neboť nezpůsobilost žalovaného být účastníkem řízení nelze napravit; tento závěr potvrdil i odvolací soud. Stěžovatel je přesvědčen, že takový závěr není správný, neboť šlo o návrh na obnovu řízení zahájeného již v roce 2012, tedy za života žalovaného, nikoli o zahájení nového řízení; proto neměl být postup obecných soudů formalistický a stěžovatel měl být vyzván k nápravě odstranitelné vady. V postupu obecných soudů spatřuje zásah do svých základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 90 Ústavy České republiky.
3. Z napadených usnesení se podává, že stěžovatel podal dne 20. ledna 2020 žalobu na obnovu řízení, kterou napadl pravomocný rozsudek nalézacího soudu č. j. 3 C 90/2012-511 ze dne 31. května 2017, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu č. j. 21 Co 304/2017-658 ze dne 25. dubna 2018, jímž byla zamítnuta jeho žaloba o vyklizení nemovitosti. Nalézací soud zjistil, že žalovaný dne 6. ledna 2020 zemřel a probíhá dědické řízení (sp. zn. 28 D 31/2020); konstatoval neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v nezpůsobilosti žalovaného být účastníkem řízení. V odvolání stěžovatel poukazoval na přihlášení žaloby na obnovu do dědického řízení, a proto navrhl, aby řízení nebylo zastaveno, ale přerušeno do zjištění právních nástupců žalovaného. Odvolací soud dospěl k závěru, že je podstatné, ztratil-li žalovaný způsobilost být účastníkem řízení ještě před jeho zahájením. Jakkoliv je řízení o obnově (jako o mimořádném opravném prostředku) formálně vedeno pod spisovou značkou řízení zahájeného dne 21. srpna 2012, odvolací soud rozhodl pravomocně dne 25. dubna 2018, původní řízení bylo ukončeno a nyní jde o řízení nové, v němž (mrtvý) žalovaný již není způsobilý být účastníkem řízení.
4. Uvedené závěry odvolacího soudu sdílí i Ústavní soud, a proto na ně odkazuje. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) nebylo stěžovateli upřeno, rozhodl-li obecný soud o jeho návrhu. Porušením tohoto práva ani práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není, rozhodne-li obecný způsob jinak, než jak účastník řízení očekával. Právo na spravedlivé soudní řízení zaručuje každému, že obecné soudy budou v jeho věci postupovat způsobem, který je upraven právními předpisy, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti prezentoval jen svoji nespokojenost se závěry obecného soudu, aniž by uvedl jakoukoliv okolnost, svědčící o tvrzeném zásahu do jeho základních práv. Nesouhlas se způsobem rozhodnutí (navíc jen procesního) je pouhou polemikou se závěry obecných soudů, která není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy, svá rozhodnutí řádně odůvodnily a nezasáhly stěžovatelem tvrzená základní práva.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu