ECLI:CZ:US:2020:1.US.3105.20.1
sp. zn. I. ÚS 3105/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Z. S., zastoupeného JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem se sídlem v Dobřichovicích, Jiráskova 378, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 4 v řízení vedeném pod sp. zn. 0 P 29/2019, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud v nálezu vyslovil, že nečinností Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") v řízení vedeném pod sp. zn. 0 P 29/2019 byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, a to právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud obvodnímu soudu přikázal postoupit Městskému soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") odvolání stěžovatele ze dne 22. 9. 2020 proti usnesení obvodního soudu č. j. 0 P 29/2019-1609 ze dne 9. 9. 2020.
2. V opatrovnickém řízení u obvodního soudu podal stěžovatel odvolání proti výše citovanému usnesení, jímž byla zrušena předchozí předběžná opatření v dané věci a kterým obvodní soud zároveň nařídil předběžné opatření nové - nezletilého syna stěžovatele předal do péče matky. Stěžovatel tvrdí, že obvodní soud jakožto soud prvního stupně předmětné odvolání dosud nepředložil odvolacímu soudu, a to i přesto, že se dané řízení týká předběžného opatření ve věci péče o nezletilého, ve kterém je třeba jednat bez zbytečného odkladu tak, aby byl zachován nejlepší zájem nezletilého. Podle stěžovatele je odvolací soud v odvolacím řízení, ve kterém je přezkoumáváno rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na předběžné opatření, povinen postupovat bezodkladně; v opačném případě by totiž byl popřen smysl institutu předběžného opatření. V tomto ohledu je pak třeba rychlé součinnosti soudu prvního stupně v rámci zaslání předmětného spisového materiálu tak, aby odvolání mohlo být řádně a včasně přezkoumáno.
3. Dříve než Ústavní soud posoudí opodstatněnost ústavní stížnosti, musí nejprve zjistit, zda jsou splněny všechny podmínky řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tedy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem.
5. Ústavní stížnost stěžovatele z hlediska svého obsahu míří proti průtahům, k nimž má docházet v řízení o jím podaném odvolání. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že "nemá k dispozici jiný pořad práva" než ústavní stížnost; Ústavní soud nicméně dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení.
6. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je třeba, aby stěžovatelé - dříve, než se obrátí na Ústavní soud se stížností na průtahy v dosud probíhajícím řízení - využili možnost podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona o soudech a soudcích [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 3296/17 ze dne 20. 12. 2017 (N 238/87 SbNU 853), bod 20, či nález sp. zn. I. ÚS 1549/11 ze dne 23. 4. 2015 (N 83/77 SbNU 197), bod 6; či usnesení sp. zn. II. ÚS 3570/19 ze dne 24. 1. 2020; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
7. Jelikož ze stěžovatelova podání nevyplývá, že by stěžovatel uvedený procesní prostředek podle §174a zákona soudech a soudcích využil, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2020
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj