ECLI:CZ:US:2020:1.US.3159.20.1
sp. zn. I. ÚS 3159/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Karese, zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 111/2020-172 ze dne 15. 10. 2020, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a dále a) Ing. Jiřího Kašpárka, b) Eleny Oravcové a c) PROFINEX energo, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Radlická 3185/1c, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. U Okresního soudu v Tachově (dále jen "nalézací soud") je pod sp. zn. 4 C 269/2019 k žalobě stěžovatele a vedlejšího účastníka a) proti vedlejším účastníkům b) a c) vedeno řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, které nalézací soud usnesením č. j. 4 C 269/2019-143 ze dne 3. 4. 2020 přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného v prvním stupni u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 87/2013 o žalobě vedlejší účastnice b) proti stěžovateli a vedlejšímu účastníku a) o zaplacení 38 800 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku neplnění smluvních povinností. Tentýž krajský soud, tentokrát jako soud odvolací, změnil uvedené usnesení nalézacího soudu k odvolání vedlejších účastníků b) a c) napadeným usnesením tak, že se řízení nepřerušuje. Na rozdíl od nalézacího soudu dospěl k závěru, že není dána vzájemná souvislost uvedených řízení a nejsou tak splněny podmínky pro přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); je však nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona, neboť směřuje jen proti dílčímu procesnímu rozhodnutí, které samo o sobě nemůže mít nyní na ústavně zaručená práva stěžovatele dopad.
3. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena. Dílčí rozhodnutí soudu či jiných orgánů veřejné moci, zejména rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení či nařizuje předběžné opatření, jsou tedy napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat jinými prostředky nebo v jiném řízení a (nebo) zasahují-li nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) do základních práv a svobod stěžovatele.
4. Je věcí civilních soudů, aby za pomoci výkladu příslušných procesních norem zvážily, jaký procesní postup v konkrétním případě zvolí; Ústavnímu soudu nepřísluší usuzovat o vhodnosti či nevhodnosti přerušení řízení (k nepřípustnosti ústavní stížnosti proti zamítnutí návrhu na přerušení řízení srov. obdobně usnesení sp. zn. II. ÚS 2682/20 ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1953/20 ze dne 25. 8. 2020 či sp. zn. II. ÚS 1198/20 ze dne 29. 4. 2020). Zásah Ústavního soudu by mohl přicházet v úvahu pouze za výjimečné situace, např. pokud by civilní soud byl nečinný i po odpadnutí překážky, pro kterou přerušil řízení; o takový případ však ve věci stěžovatele nejde.
5. S ohledem na skutečnost, že řízení v posuzované věci dosud nebylo skončeno napadenými rozhodnutími, nýbrž stále běží, Ústavní soud uzavírá, stěžovatel dosud nevyčerpal všech procesních prostředků k ochraně svých práv a nesplnil tak podmínku přípustnosti ústavní stížnosti stanovenou §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2020
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj