ECLI:CZ:US:2020:1.US.323.20.1
sp. zn. I. ÚS 323/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Pavla Imriše, Ph.D., zastoupeného Mgr. Ladislavem Veselým, advokátem se sídlem v Brně, Horní 729/32, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 26 INS 24355/2019-A-9 ze dne 29. listopadu 2019, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením s účinností od zveřejnění v insolvenčním rejstříku zjistil úpadek stěžovatele, povolil jeho oddlužení a určil insolvenčního správce.
2. Stěžovatel, nejprve samostatně, po výzvě řádně zastoupený, ve včas podané ústavní stížnosti splňující i další požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tvrdí, že v říjnu 2019 podal prostřednictvím advokátní kanceláře návrh na oddlužení, sám pak dne 31. října 2019 vzal návrh na oddlužení zpět; podání s ověřeným podpisem bylo doručeno krajskému soudu dne 5. listopadu 2019. Krajský soud bez ohledu na zpětvzetí vydal napadené usnesení, přestože ještě téhož dne byl krajskému soudu doručen jeho dotaz, zda má ke zpětvzetí, o němž krajský soud dotud nerozhodl, přiložit další podklady. Dne 4. prosince 2019 stěžovatel opět podal zpětvzetí návrhu, které krajský soud dne 12. prosince 2019 odmítl s ohledem na napadené usnesení. Podle stěžovatele krajský soud nesprávně vyhodnotil jeho podání, nerozhodl správně o řádně doručeném zpětvzetí, čímž porušil jeho zaručená práva, zakotvená v čl. 1, 2 odst. 2, 4 a 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a proto navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.
3. K ústavní stížnosti se na základě výzvy vyjádřila za účastníka předsedkyně senátu 26 INS, podle které po vydání vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení dne 30. října 2019 zaslal stěžovatel (bez právního zastoupení) krajskému soudu podání (datované 31. října 2019, doručené dne 5. listopadu 2019), jímž hodlal předejít možným spekulacím o své motivaci a k němuž přiložil dvě písemnosti. Dne 29. listopadu 2019 v 11:13 hod. bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno napadené usnesení; téhož dne ve 13:17 hod. byl podatelnou soudní kanceláři předán dotaz stěžovatele (doručený dne 28. listopadu 2019 v 7:50 hod., datovaný 27. listopadu 2019), týkající se osudu jeho zpětvzetí, neboť nezaznamenal žádnou změnu v řízení. V důsledku dotazu provedla vedoucí soudní kanceláře šetření v podatelně, soudní kanceláři i na vyšším podacím oddělení, nezjistila však, že by krajský soud evidoval stěžovatelovo zpětvzetí. Dne 5. prosince 2019 krajský soud obdržel další návrh stěžovatele na opětovné projednání zpětvzetí, k němuž přiložil zejména kopie svého návrhu ze dne 31. října 2019, průvodního dopisu, podacího lístku a dokladu České pošty, s. p. (dále jen "pošta"), o doručení zásilky. Dne 12. prosince 2012 předsedkyně senátu stěžovateli sdělila, že po vydání napadeného usnesení nelze návrh akceptovat. Dne 18. prosince 2019 stěžovatel požádal o zahájení kroků k opravě vydaného rozhodnutí. Předsedkyně senátu ve vyjádření k ústavní stížnosti dále uvedla, že je obeznámena se stížností evidovanou v rejstříku Spr., k níž provedla dozorčí úřednice a vedoucí soudní kanceláře rozsáhlé šetření, aniž by bylo tvrzené zpětvzetí stěžovatele nalezeno. Na základě uvedených skutečností předsedkyně senátu konstatuje, že ač podání stěžovatele ze dne 27. listopadu 2019 bylo na soudní kancelář předáno s jednodenním zpožděním, neexistuje nic, z čeho by bylo možno dovodit, že stěžovatel zpětvzetí návrhu krajskému soudu zaslal před vydáním napadeného rozhodnutí; krajský soud neměl žádný důvod nerespektovat návrh stěžovatele, byl-li by krajskému soudu doručen. Nyní je usnesení o zjištění úpadku a povolení oddlužení závazné pro všechny, včetně soudu, neprokázal-li stěžovatel včasnost doručení zpětvzetí.
4. Vyjádření předsedkyně senátu zaslal Ústavní soud stěžovateli k případné replice, kterou stěžovatel ve stanovené lhůtě nepodal.
5. Z insolvenčního rejstříku dostupného na www.justice.cz, jakož i z příloh zaslaných stěžovatelem k ústavní stížnosti, se podává tvrzené zpětvzetí zaslané ke sp. zn. KSBR 26 INS 24355/2019 (datované dne 31. října 2019 s podpisem ověřeným poštou téhož dne, opatřené značkou stěžovatele "X1"), poštovní podací lístek (číslo RRXXXCZ ze dne 4. listopadu 2019, na zásilku o hmotnosti 96 g), výpis z webové stránky pošty o sledování zásilek (prokazujícího doručení písemnosti téhož čísla krajskému soudu dne 5. listopadu 2019) a přípis stěžovatele krajskému soudu ke sp. zn. KSBR 26 INS 24355/2019 (datovaný dne 31. října 2019, značka stěžovatele "X2") obsahující informaci stěžovatele, s níž zasílá k založení do spisu krajského soudu "kopie podání Městskému soudu v Brně a následně příslušnému katastrálnímu úřadu, aby pomohl předejít možným spekulacím o motivech podání návrhu na oddlužení a o právních krocích, které na obranu svou a své rodiny činí"; tento přípis obsahuje i poznámku o přílohách.
6. Je patrné, že stěžovatel připravil pro krajský soud dva přípisy s datem 31. října 2019 značky X1 a X2 [jak je zřejmé i z dalších jeho písemností včetně ústavní stížnosti, ohraničují znaky P číselné vyjádření data formátu rrmmdd doplněné číslicí (zřejmě) značí pořadové číslo písemnosti v příslušném dni], o nichž tvrdí, že je krajskému soudu zaslal (zaslání doplnění návrhu stěžovatel nezpochybňuje). Přestože se nechal stěžovatel pro příslušné soudní řízení zastupovat advokátem, sám vyhotovil dva krátké, avšak obsahově rozporné přípisy (zpětvzetí x doplnění), a to na dvou samostatných listech opatřených shodným záhlavím, adresátem, spisovou značkou krajského soudu i datem, lišící se jen obsahem a vlastní značkou. Podle podacího lístku obsahovala zásilka mimo obálky přibližně 16 listů formátu A4 standardní hustoty 80 g/m2 (A4 = 1/16 m2), ale ani prověřením počtu zaslaných listů není možné zjistit jejich obsah.
7. Vydání napadeného usnesení zjevně zapříčinil stěžovatel sám svým nekoncepčním přístupem; krajskému soudu nelze vytknout svévoli, nemohl-li z doručených listin (doplnění + přílohy) žádným způsobem dovodit neúplnost podání. Vzal-li by stěžovatel svůj návrh zpět prostřednictvím zvoleného advokáta, bylo by možné obsah zásilky doručované datovou schránkou prověřit (viz například nejnověji nález sp. zn. IV. ÚS 3835/19 ze dne 20. dubna 2020). Podle čl. 2 odst. 2 Listiny (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky) je možné státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon. Krajský soud nemohl předpokládat (i) jiný než jemu zjevený záměr stěžovatele, a proto vydal jemu odpovídající usnesení. Postupoval-li obecný soud podle předem stanovených procesních pravidel, nemohl zkrátit stěžovatele v právu na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) ani na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). Je-li ústavní stížnost založena výhradně na nesouhlasném tvrzení stěžovatele, aniž by pro ně existoval jakýkoliv (logický) důkaz, jde pouze o polemiku se závěry obecného soudu, která není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti.
8. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu