ECLI:CZ:US:2020:1.US.3534.19.1
sp. zn. I. ÚS 3534/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Zuzany Němcové, zastoupené Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem se sídlem Novotného lávka 5, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019 č. j. 43 A 156/2018-41 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2019 č. j. 6 As 123/2019-18, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i zrušení tohoto rozhodnutí. Tvrdí, že uvedenými rozhodnutími správních soudů došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu správních orgánů, které v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen "RÚIAN") provedly změnu označení způsobu využití specifikovaného domu, ve kterém stěžovatelka vlastní bytové jednotky, a to z "bytového domu" na "rodinný dům". K porušení uvedených práv stěžovatelky mělo dojít též v důsledku nesprávného postupu správních soudů, které odmítly její žalobu na ochranu před nezákonným zásahem z důvodu opožděnosti. Stěžovatelka přitom odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/18, který podle jejího názoru dopadá i na její případ.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se kasační stížností domáhala zrušení výroku II., III. a IV. usnesení krajského soudu, kterým tento výrokem I. vyloučil žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Obecního úřadu V., kterým v RÚIAN změnil označení způsobu využití domu č. p. X1 na pozemku parc. č. st. X2 v katastrálním území H. v obci H. z "bytového domu" na "rodinný dům", k samostatnému řízení, výrokem II. odmítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím ve změně zápisu údaje o způsobu využití výše uvedeného domu v RÚIAN, výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení a výrokem IV. pak o vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovatelce. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud předesílá, že výklad předpisů v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v §12 s. ř. s., přísluší právě Nejvyššímu správnímu soudu, jenž vydal napadený rozsudek. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí, s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení, být oprávněn výklad tzv. podústavního práva posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z požadavků obsažených v hlavě páté Listiny (srov. nález sp. zn. III. ÚS 173/02). Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti ve stejném rozsahu, jako to činí správní soudy.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost z hlediska svého obsahu nepřináší žádné nové argumenty a de facto představuje toliko pokračující polemiku se závěry Nejvyššího správního soudu, potažmo krajského soudu. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a nenalezl v nich vady, které by nepřípustně postihly některé z tvrzených ústavně zaručených základních práv stěžovatelky. Oba správní soudy rozhodovaly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a v Ústavě, jejich rozhodnutí nelze označit jako svévolná.
Zvláště podrobně se pak oba soudy zabývaly námitkou stěžovatelky, že změna zápisu údaje o způsobu využití domu v RÚIAN představuje trvající nezákonný zásah. S odkazem na předchozí judikaturu Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek č. j. 9 As 351/2018-22, rozsudek rozšířeného senátu č. j. 1 Afs 58/2017-42 nebo usnesení rozšířeného senátu č. j. 2 Afs 144/2004-110, popř. č. j. 7 As 107/2014-53) došly oba soudy k závěru, že změna zápisu údaje o způsobu využití domu v RÚIAN podle zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, představuje jednorázový zásah s trvajícími účinky a při zmeškání objektivní či subjektivní lhůty pro podání žaloby podle §82 a násl. s. ř. s. nelze argumentovat tím, že důsledky tvrzeného zásahu nadále trvají. Ústavní soud k tomu ve shodě s názorem správních soudů dodává, že na posuzovaný případ nedopadají závěry vyslovené v nálezu sp. zn. II. ÚS 635/18, podle kterého je nutné rozlišovat různé typy zásahů a zohledňovat specifika tzv. trvajících zásahů. Výklad §84 odst. 1 věty druhé s. ř. s. uvedený v citovaném nálezu však nedopadá na jednorázové zásahy, mezi něž patří i jednorázové zásahy s trvajícími důsledky, o které jde v nyní posuzovaném případě.
K namítanému porušení práva na spravedlivý (řádný) proces Ústavní soud dodává, že dané právo není možné vykládat tak, že by se stěžovatelce garantoval úspěch v řízení či se zaručovalo právo na rozhodnutí, odpovídající jejím představám. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění práva na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při aplikaci ústavních principů. Okolnost, že stěžovatelka se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2020
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu