ECLI:CZ:US:2020:1.US.362.20.1
sp. zn. I. ÚS 362/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného Mgr. Adrianou Füleovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, proti usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 44 To 414/2019 ze dne 17. září 2019 a sp. zn. 44 To 523/2019 ze dne 26. listopadu 2019 a proti postupu Městského státního zastupitelství v Praze a Generální inspekce bezpečnostních sborů, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Generální inspekce bezpečnostních sborů, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen "policejní orgán") usnesením č. j. GI-1864-197/TČ-2018-842011 ze dne 13. srpna 2019, ve spojení s opravným usnesením z téhož dne č. j. GI-1864-199/TČ-2018-842011, uložil stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 10 000 Kč, neboť se bez omluvy nedostavil k úkonu trestního řízení; Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením ze dne 17. září 2019 zamítl stížnost stěžovatele jako opožděnou.
2. Policejní orgán stěžovateli uložil usnesením č. j. GI-1864-211/TČ-2018-842011 ze dne 24. září 2019 pořádkovou pokutu ve výši 30 000 Kč, neboť se bez omluvy nedostavil k úkonu trestního řízení; městský soud napadeným usnesením ze dne 26. listopadu 2019 zrušil usnesení policejního orgánu a znovu rozhodl tak, že stěžovateli uložil pokutu ve výši 10 000 Kč.
3. Stěžovatel, řádně zastoupený advokátem, ve své ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí proti udělení pořádkových pokut, které považuje za nedůvodné, protiprávní a porušující jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky.
4. Stěžovatel uvádí, že byl opakovaně předvoláván k výslechu, vždy však svoji neúčast včas omluvil, přičemž v omluvě uvedené důvody považuje za dostatečné a zákonné. Byla-li mu opakovaně uložena pořádková pokuta, učinil tak policejní orgán nesprávně a bez zákonného důvodu, tato pochybení městský soud ve svých napadených usneseních nenapravil, ani nepřihlédl k §66 odst. 2 trestního řádu, podle kterého může rozhodnutí o pořádkové pokutě orgán činný v trestním řízení postoupit veliteli osoby, jíž má být pokuta udělena. Podle stěžovatele byly v jeho omluvách zřetelně uvedeny důvody - především odmítal vypovídat a požadoval, aby nejprve bylo rozhodnuto o jeho stížnosti na vyšetřovatelku policejního orgánu, která jej opakovaně předvolávala v rozporu s §2 odst. 4 a §92 odst. 1 trestního řádu, jakož i s čl. 40 odst. 4 Listiny. Jako příklad uvádí omluvu z výslechu nařízeného na 13. srpna 2019, v níž (s odkazem na §91 trestního řádu) uvedl, že policejnímu orgánu je známa jeho totožnost i poměry, stěžovateli jsou známa jeho práva, dohodu o vině neakceptuje, usnesení o zahájení trestního stíhání považuje za nezákonné, a proto pro neregulérnost řízení odmítá vypovídat. Dále stěžovatel uvádí, že jeho předvedení realizované dne 14. října 2019 bylo v rozporu s účelem tohoto institutu.
5. Pro nepřehlednost návrhu a nekompletnost příloh Ústavní soud vyžádal od policejního orgánu některé dokumenty ze spisu a vyjádření účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení. Předsedkyně senátu městského soudu pouze odkázala na obsah napadených rozhodnutí. Městský státní zástupce v Praze uvedl, že stěžovatel proti postupu Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "státní zastupitelství") nebrojí, a proto ve svém vyjádření pouze zrekapituloval svůj předchozí postup v řízení.
6. Ústavní soud ověřil, byla-li ústavní stížnost podána včas; podle sdělení městského soudu bylo usnesení ze dne 17. září 2019 doručeno stěžovateli do datové schránky dne 19. září 2019, lhůta k podání ústavní stížnosti proti tomuto usnesení marně uplynula v úterý 19. listopadu 2019; proto je nutno návrh směřující proti tomuto usnesení odmítnout jako podaný po zákonné lhůtě. Usnesení městského soudu ze dne 26. listopadu 2019 bylo stěžovateli doručeno (fikcí) dne 15. prosince 2019, podání doručené Ústavnímu soudu dne 3. února 2020 tedy bylo učiněno v zákonem stanovené lhůtě.
7. Z předložených podkladů je patrné, že z výslechu nařízeného dne 13. května 2019 na den 24. května 2019 se stěžovatel omluvil dne 22. května 2019; z výslechu nařízeného dne 30. července 2019 na den 8. srpna 2019 se omluvil dne 31. července 2019 (omluva doručena dne 1. srpna 2019); z výslechu nařízeného na 13. srpna 2019 se omluvil dne 11. srpna 2019; z výslechu nařízeného na 20. září 2019 se omluvil dne 18. září 2019 (omluva doručena dne 19. září 2019). Dále se podává, že policejní orgán zahájil trestní stíhání stěžovatele usnesením ze dne 10. května 2019 pro přečiny porušování tajemství přepravovaných zpráv podle §182 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku, a opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k jinému počítačovému systému a jiných takových dat podle §231 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Stěžovatel nesouhlasil se zahájeným trestním stíháním, odmítal provedení úkonů trestního řízení, namítal podjatost příslušníků policejního orgánu a vyžadoval dohled státního zastupitelství. Přestože se jeho kroky orgány činné v trestním řízení řádně zabývaly a vypořádaly se s nimi, stěžovatel jejich závěry odmítal akceptovat a opakovanými podáními proti nim brojil. Rozhodnutí policejního orgánu o pořádkových pokutách napadl stížnostmi, o kterých rozhodl městský soud, jehož rozhodnutím napadl ústavní stížností. Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil nejprve sám, po výzvě k odstranění vad podání bylo Ústavnímu soudu zvoleným zástupcem zasláno shodné podání.
8. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí se svým trestním stíháním a činí kroky, jimiž by postup orgánů činných v trestním řízení zpomalil a pouze opakuje své již dříve vypořádané námitky. Tyto skutečnosti uvedl i městský soud v napadeném usnesení ze dne 26. listopadu 2019, v němž současně konstatoval, že důvody, jimž stěžovatel opakovaně omlouvá svoji neúčast u výslechu, jsou irelevantní a nelze je považovat za řádné. Uvedený závěr městského soudu nelze považovat za porušení základních práv stěžovatele. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) zaručuje každému možnost domáhat se svých práv před nezávislým a nestranným soudem; právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) pak zajišťuje, že řízení proběhne podle předem stanovených pravidel daných příslušnými právními předpisy. Fakt, že městský soud nevyhověl stěžovatelově stížnosti a "pouze" moderoval výši uložené pokuty, není porušením těchto práv, postupoval-li policejní orgán v souladu se zákonem. Ve vztahu k výši uložené pokuty zohlednil městský soud účelnost použitého nástroje a přihlédl i k faktu, že účelu - zajistit přítomnost obviněného stěžovatele u výslechu - bylo dosaženo jeho předvedením. Napadené usnesení je řádně a přesvědčivě odůvodněno, a Ústavní soud v této části proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Zjevně neopodstatněnou je i blíže nespecifikovaná námitka stěžovatele na postup policejního orgánu a státního zastupitelství, jimž stěžovatel pouze obecně vytýká neakceptování jeho podnětů. Prostý nesouhlas však není způsobilý bez dalšího založit důvodnost ústavní stížnosti.
9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení v části směřující proti usnesení městského soudu sp. zn. 44 To 414/2019 ze dne 17. září 2019 podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako podanou po zákonné lhůtě, a v části směřující proti usnesení městského soudu sp. zn. 44 To 523/2019 ze dne 26. listopadu 2019 podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu