ECLI:CZ:US:2020:1.US.3825.19.1
sp. zn. I. ÚS 3825/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Martiny Křížkové, zastoupené Filipem Němcem, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2676/2019-359 ze dne 4. 9. 2019, rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, č. j. 59 Co 215/2018-315 ze dne 28. 11. 2018 a rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. 3 C 97/2013-202 ze dne 17. 10. 2017 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít k porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresní soud v Uherském Hradišti zčásti zamítl žalobu stěžovatelky na ochranu svých členských práv v bytovém družstvu a zčásti řízení o ní zastavil. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu v zamítavém výroku jako věcně správné potvrdil. Následné dovolání stěžovatelky proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením odmítl pro vady dovolání.
Rozhodnutí soudů napadla stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Ústavní soud se však dříve, než přistoupil k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zabýval nejprve procesními podmínkami její věcné projednatelnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části, v níž směřuje proti rozsudkům krajského a okresního soudu, nepřípustná. Pokud jde o vlastní usnesení dovolacího soudu o odmítnutí dovolání, ústavní stížnost proti němu přípustná sice je, ovšem není opodstatněná. Pro tento závěr svědčí následující důvody.
Stěžovatelka podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, aniž vůbec, natož řádně, vymezila předpoklad přípustnosti dovolání. Stěžovatelka v dovolání jen zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, včetně závěrů soudů nižších stupňů, s tím, že rozsudek krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž dovolacím soudem by měla být právní otázka posouzena jinak. Stěžovatelka tedy v prvé řadě neoznačila právní otázku, jež by byla způsobilá splnit, alespoň v hrubých rysech, požadavek předpokladu přípustnosti dovolání. Jak poznamenal Nejvyšší soud v napadeném usnesení, požadavek stěžovatelky na odlišné právní posouzení věci od rozhodnutí odvolacího soudu zjevně neodpovídá žádnému z předpokladů přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř. Totiž předpoklad přípustnosti, aby Nejvyšší soud posoudil právní otázku jinak, se týká případů, kdy Nejvyšším soudem již v minulosti byla určitá právní otázka vyřešena, avšak ve světle zásadních důvodů by dovolací soud měl tuto svoji dosavadní judikaturu přehodnotit a právní otázku vyřešit odchylně. Nic takového ale stěžovatelka v dovolání netvrdí a zaobírá se výhradně skutkovými zjištěními a dokazováním (viz č. l. 323 - 328 vyžádaného spisu okresního soudu), která jen sama o sobě nemají v dovolání žádné místo. Nejvyšší soud tedy nepochybil, pakliže za této situace dovolání stěžovatelky odmítl pro absenci zákonem stanovených náležitostí dovolání dle §243c odst. 1 o. s. ř
Ústavní soud podotýká, že jde o vadu zásadní, bez které nelze pokládat podané dovolání za řádně uplatněné, resp. vyčerpané, a proto je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích (tj. v daném případě proti napadeným rozsudkům krajského a okresního soudu) nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017, vyhlášené ve Sbírce zákonů jako sdělení Ústavního soudu č. 460/2017 Sb.).
Ze všech výše zmíněných důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost v části směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, ve zbývající části dle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný, pročež stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu