ECLI:CZ:US:2020:1.US.3868.19.1
sp. zn. I. ÚS 3868/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky RNDr. Jany Pilné, zastoupené JUDr. Dagmar Kolákovou, advokátkou, se sídlem Slovanská 3240/7A, Šumperk, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2019, č. j. 27 Cdo 3401/2018-789, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. června 2015, č. j. 8 Cmo 176/2015-425, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, když tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že se stěžovatelka návrhem ze dne 1. 7. 2012 domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů Stavebního bytového družstva Šumperk ze dne 19. 4. 2012.
3. Podáním ze dne 10. 1. 2015, stěžovatelka (již poněkolikáté) požádala o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 20. 4. 2015, č. j. 30 Cm 213/2012-410, nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zrušil ve výroku blíže specifikovaná usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jimiž byla vyzvána k zaplacení soudních poplatků za podaná dovolání (výrok II.).
4. V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání stěžovatelky potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka připouští, že do prohlášení o majetku omylem neuvedla spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na nemovitostech v katastrálním území Horní Bečva. Pouze tato skutečnost však nemůže být důvodem pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Tyto nemovitosti jsou navíc neprodejné a nelze je ani pronajmout, neboť se nacházejí na území chráněné krajinné oblasti. Stěžovatelka uvádí, že částka 2 000 Kč, je pro ni vysoká. Nesouhlasí ani se závěrem, že z jejího vysokoškolského vzdělání lze dovozovat, že je schopna se soudem komunikovat a nepotřebuje tedy právní zastoupení. Připomíná, že protistrana - stavební bytové družstvo - je právně zastoupena. Údajně vede více civilních sporů a v jiných řízeních jí bylo osvobození soudem přiznáno. Advokát určený Českou advokátní komorou pro dovolací řízení stěžovatelku i komoru upozornil, že dva různé soudy jí nárok nepřiznaly a sepis dovolání a jeho podání proto považuje za zjevně bezdůvodné uplatňování práva. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že se její nárok na přiznání osvobození nyní odvíjí od prvotního zamítavého rozhodnutí o jejím nároku.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
8. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu, jak je výše dovozeno, povolán korigovat pouze excesy v rozhodování obecných soudů [nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377]. O nic takového ale v posuzovaném případě nejde. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a dospěl k závěru, že jde o stížnost zjevně neopodstatněnou.
9. Ve vztahu k přezkumu rozhodnutí týkajících se osvobození, resp. neosvobození od soudních poplatků, Ústavní soud opakovaně uvádí, že samotný spor o osvobození od soudních poplatků, i když se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Rozhodnutí o tom, zda byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, tak spadá zásadně do sféry obecných soudů, a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jejich závěry [srov. usnesení ze dne 17. 8. 2000 sp. zn. IV. ÚS 271/2000 (U 28/19 SbNU 275)]. Prostor pro případný zásah Ústavního soudu by se otevřel pouze v případě, že by rozhodnutí obecných soudů vykazovala prvky libovůle spočívající v extrémním rozporu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právními závěry, anebo kdyby z rozhodnutí žádným způsobem nevyplývalo, na základě jakých skutkových okolností byly právní závěry učiněny. Proto Ústavní soud již dříve vyslovil, že důvodem pro zásah Ústavního soudu ve věcech osvobození od soudních poplatků by mohl být stěžovatelem tvrzený extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry [srov. nálezy ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. IV. ÚS 776/05 (N 103/41 SbNU 309) nebo ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 218/09 (N 216/55 SbNU 33)]. Libovůli též představuje rozhodnutí postrádající jakékoli odůvodnění, anebo obsahující odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti [viz nález ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. IV. ÚS 121/11 (N 96/61 SbNU 489)].
10. V posuzované věci krajský soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, podle které je usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, soud vázán, nejde o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení. Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků soud může vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž vycházel soud v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. III. ÚS 796/18).
11. Namítá-li stěžovatelka, že v její věci došlo ke změně poměrů, lze odkázat na usnesení krajského soudu (které stěžovatelka ostatně ani ústavní stížností nenapadá), v jehož odůvodnění soud po komplexním zhodnocení konstatoval, že jí tvrzené změny v osobních a výdělkových poměrech jsou pouze obecného rázu a zcela jistě se nejedná o podstatné a trvalé zhoršení, které by nově přiznání osvobození od soudních poplatků ospravedlňovalo.
12. Ústavní soud proto konstatuje, že obecné soudy v předmětné věci rozhodovaly v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. V činnosti jednajících soudů nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
13. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud proto postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu