ECLI:CZ:US:2020:1.US.4000.19.1
sp. zn. I. ÚS 4000/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti MgA. et Mgr. art. Jany Stančekové, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, č. j. 6 Cmo 315/2018-407, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 13. 12. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku vrchního soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje vady, spočívající mimo jiné v tom, že v řízení o ústavní stížnosti není zastoupena advokátem. Vzhledem k tomu, že přes tvrzení stěžovatelky, že požádala Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta, nebylo podání stěžovatelky v přiměřené lhůtě doplněno, poučil Ústavní soud stěžovatelku svým přípisem ze dne 20. 1. 2020 o náležitostech ústavní stížnosti a k odstranění vad jí stanovil lhůtu 40 dnů. Dne 5. 4. 2020 byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatelky, v němž žádala o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu, a to s přihlédnutím na vzniklou karanténu.
S ohledem na vývoj tzv. koronakrize Ústavní soud svým přípisem ze dne 23. 4. 2020 prodloužil stěžovatelce lhůtu k odstranění vad návrhu do konce měsíce srpna 2020.
Před koncem této lhůty byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatelky, v němž sděluje, že je cizí státní příslušnicí a neovládá cizí právní úřední jazyk a nemá dostatek peněžních prostředků na překlad listin zasílaných Ústavním soudem. Stěžovatelka požádala o komplexní nápravu nesprávného úředního postupu a vadného mezinárodního doručování cizím státním příslušníkům, a to s odkazem na instrukci Ministerstva spravedlnosti ČR č. 7/2018.
II.
Z ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že "V řízení před Ústavním soudem se užívá českého jazyka. Fyzické osoby mohou při ústním jednání nebo jiném osobním jednání užívat svého mateřského jazyka". Právo na používání mateřského jazyka a právo na tlumočení se týká pouze ústních projevů činěných před Ústavním soudem. Právo na tlumočníka neimplikuje právo na překlady písemností, rozhodnutí atd. a z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že jej nelze takto ani dovozovat z čl. 36 odst. 1 Listiny (stanovisko Pl. ÚS-st. 20/05).
V souvislosti s uvedeným Ústavní soud konstatuje, že nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka doručené výzvě k odstranění vad návrhu ze dne 20. 1. 2020 a prodloužení lhůty ze dne 23. 4. 2020 dostatečně rozuměla, o čemž svědčí mimo jiné i to, že její přípisy byly Ústavnímu soudu doručeny vždy před koncem stanovené soudcovské lhůty. Navíc stěžovatelka přišla s tvrzením jazykové bariéry teprve poté, co s ní Ústavní soud tři čtvrtě roku komunikoval v českém jazyce. Stěžovatelka je sice cizí státní příslušnicí, nicméně s ohledem na její vysokoškolské vzdělání a kulturní, sociální a historickou blízkost České republiky a Slovenské republiky, nemá Ústavní soud pochybnost o tom, že jí byl obsah výzvy k odstranění vad návrhu, jakož i obsah přípisu, jímž došlo k prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu, dobře znám. Již z prvního podání, které bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 13. 12. 2019, vyplývá, že je stěžovatelce povinnost, být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, známa. Navzdory této znalosti byla stěžovatelka o této povinnosti poučena a k odstranění vad návrhu jí byla poskytnuta nadstandardně dlouhá lhůta, které však nevyužila. Postup stěžovatelky ve věci hodnotí Ústavní soud jako účelový.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětný návrh bez dalšího odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to pro neodstranění vad podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2020
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj