ECLI:CZ:US:2020:1.US.4108.19.1
sp. zn. I. ÚS 4108/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Michala Štěpána, zastoupeného Mgr. Michalem Müllerem, Krkonošská 1512/11, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2019, č. j. 56 Cm 179/2014-256, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 20. 12. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení Krajského soudu v Praze.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel podal u Krajského soudu v Praze žalobu o zrušení rozhodnutí Společenství domu č. p. X o opravě obvodového pláště. S ohledem na faktické provedení některých stavebních prací podal stěžovatel krajskému soudu návrh na připuštění změny žaloby. O tomto bylo rozhodnuto tak, že se nepřipouští.
Tím, že příslušný krajský soud neodůvodnil svá rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby, došlo podle náhledu stěžovatele k zásahu do jeho základních práv a svobod.
III.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud ve svém plenárním stanovisku ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 (č. 394/2016 Sb.) konstatoval, že ústavní stížnost proti usnesení, jímž se nepřipouští změna návrhu podle §95 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Vyšel z toho, že takové usnesení je sice způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod, přinejmenším do práva na soudní ochranu (viz bod 14), současně však shledal (viz bod 18), že účastník řízení podle okolností konkrétního případu se proti němu může bránit jednak tím, že podá nový návrh (žalobu), byť nejde stricto sensu o procesní prostředek ochrany práva (srov. bod 15), jednak je může napadnout v odvolání podaném ve věci samé. Současně Ústavní soud nevyloučil ani podání změny návrhu přímo odvolacímu soudu (srov. bod 17).
S ohledem na výše uvedený právní názor, kterým je soudce zpravodaj vázán, je třeba považovat podanou ústavní stížnost za "předčasnou", resp. nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z tohoto důvodu ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 21. ledna 2020
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj