ECLI:CZ:US:2020:1.US.630.20.1
sp. zn. I. ÚS 630/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Karla Hejpetra, zastoupeného Karlem Kubešem, advokátem se sídlem třída Národní svobody 23/28, 397 01 Písek, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2849/2019-197 ze dne 9. 12. 2019 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 499/2019-174 ze dne 23. 4. 2019 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou domáhal po žalovaných odstranění oplocení jako neoprávněné stavby na pozemcích v jeho vlastnictví. Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem č. j. 6 C 314/2017-156 ze dne 25. 1. 2019 žalobě vyhověl a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně odstranit předmětné oplocení. K odvolání žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl. Následné dovolání Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl.
Proti rozhodnutím odvolacího a dovolacího soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že ačkoli bylo v řízení znalecky prokázáno, kde se nacházelo původní oplocení, rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno převážně na důkazu provedeném účastnickou výpovědí jednoho ze žalovaných. Dle názoru stěžovatele bylo prokázáno, že žalovaní sledovali svůj osobní majetkový prospěch prostřednictvím zjevného zneužití práva, přičemž i v průběhu řízení se prezentovali jako nepoctiví účastníci řízení. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti dále rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je pouhou polemikou s úvahami krajského soudu bez relevantního ústavně právního přesahu. Odvolací soud přiléhavě vyložil, proč právní posouzení věci není ve světle provedeného dokazování správné. Poukázal na skutková zjištění týkající se okolností, za nichž byl plot žalovanými zbudován, a sice na základě podnětu a s přihlédnutím k přání právní předchůdkyně stěžovatele. Krajský soud rovněž odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, která se dobrou vírou vydržitele zabývá, a vyložil, v čem spočívá použitelnost na souzený případ. Její součástí jsou i rozhodnutí dovolacího soudu stran otázek spojených s postojem skutečného vlastníka pozemku či nutností seznámit se s obsahem katastrální mapy. Obdobně Nejvyšší soud v napadeném usnesení uvedl přehled své dosavadní rozhodovací praxe v otázce vydržení pozemku a na pozadí řešené věci stručně zrekapituloval důvody, pro které nelze mít za to, že by se odvolací soud této judikatuře zpronevěřil. Stěžovatel ostatně tyto pro věc zásadní důvody v ústavní stížnosti ani nerozporuje. Tím spíše nemohl Ústavní soud dospět k závěru o protiústavnosti napadených soudních rozhodnutí.
Ze všech výše uvedených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu