ECLI:CZ:US:2020:1.US.826.20.1
sp. zn. I. ÚS 826/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti společnosti SILMET Plus, s.r.o., se sídlem Na Flusárně 168, Příbram III, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2020, č. j. 1 Afs 361/2018-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 18. 3. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Dne 16. 11. 2015 vydal Celní úřad pro Středočeský kraj platební výměr, kterým stěžovatelce podle pomůcek dle §98 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, vyměřil spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období říjen 2014 v celkové výši 320 047 Kč. Generální ředitelství cel toto rozhodnutí změnilo tak, že daň stanovilo dokazováním, neboť pro použití pomůcek nebyly splněny podmínky dle §98 daňového řádu. Takto nově vyměřená spotřební daň z minerálních olejů činila 333 734 Kč.
Vyměřená daň se vztahovala k minerálním olejům skladovaným stěžovatelkou v nádržích č. 1 a č. 3 na čerpací stanici SILMET na adrese Pražská 2922, Žatec, u nichž vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň. Proti rozhodnutí Generálního ředitelství cel podala stěžovatelka žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který ji zamítl. V odůvodnění soud konstatoval, že stěžovatelka předložila ve vztahu ke skladovaným minerálním olejům doklady, které prokazují zdanění minerálního oleje obchodního označení motorová nafta a směsná motorová nafta, tj. dokumenty vztahující se k čisté (nebarvené a neznačkované) motorové naftě určené pro pohon motorů. Složení minerálních olejů v nádržích č. 1 a č. 3 však neodpovídalo minerálním olejům uvedeným na předložených dokladech. Vzhledem k přítomnosti značkovací látky v nádrži č. 1 v množství převyšujícím 3 ± 0,3 mg/l a v nádrži č. 3 v množství 0,2 ± 0,1 mg/l bylo dle soudu vyloučeno, aby se jednalo o pouhou kontaminaci značkovaným a barveným minerálním olejem z předchozí dodávky minerálních olejů ve výdejním ramenu mezi měřidlem a ventilem (v množství 50 až 70 litrů), jak namítala stěžovatelka. Nádrž č. 1 obsahovala k datu 7. 10. 2014 19 456 litrů minerálního oleje a nádrž č. 315 743 litrů.
Krajský soud poukázal na skutečnost, že odpovědnost skladovatele vybraných výrobků dle zákona o spotřebních daních je objektivní. Za nedůvodné považoval námitky, že znečištění nemělo vliv na faktické vlastnosti skladované nafty a že stěžovatelka byla v dobré víře, že skladuje motorovou a směsnou naftu bez zabarvení. K navrženým a neprovedeným důkazům krajský soud podle stěžovatelky uvedl, že jejich provedení považuje za nadbytečné. I pokud by se navrhovanými důkazy prokázala kontaminace skladovaných minerálních olejů barvivem Dyeguard Red MC25Y, nemohlo by toto zjištění vzhledem k dalším skutkovým zjištěním (koncentrace barviva ve vzorcích) mít vliv na daňovou povinnost stěžovatelky.
O následně podané kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem, v němž přisvědčil závěrům učiněným krajským soudem v Praze.
Stěžovatelka se závěry obecných soudů nesouhlasí a mimo jiné jim vytýká, že neprovedly jí navržené důkazy. Mělo se jednat o výslech řidiče, který obsluhoval výdejní lávku a jehož pochybením mělo dojít ke znečištění motorové nafty, vedoucího provozu výdejního místa společnosti TERMINÁL OIL a.s. a jednatele společnosti PSMONT PLUS s.r.o. Tito svědci měli popsat způsob nakládání s motorovou naftou, způsob fungování výdejní lávky a možnost znečištění motorové nafty při jejím stáčení - ve výdejním rameni může být 50 - 70 litrů. Navržené důkazy mohly v souvislosti s dalšími provedenými důkazy (nákladními dodacími listy, vyjádřením provozovatele daňového skladu a vyjádřením dodavatele technologie plnící lávky) jednoznačně prokázat, že se v zásobnících č. 1 a č. 3 skutečně nacházela řádně zdaněná motorová nafta. V neprovedení navržených důkazů a v řádném neodůvodnění takového postupu spatřuje stěžovatelka ústavněprávní rozměr a zásah do základních práv a svobod garantovaných čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již v minulosti dovodil, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena jen tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů.
Z hlediska spravedlivého procesu považuje Ústavní soud za relevantní zhodnocení námitky týkající se tzv. opomenutých důkazů. Podle Ústavního soudu je podstatnou především ta skutečnost, jak se Nejvyšší správní soud s navrženými a neprovedenými důkazy vypořádal. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že stěžovatelkou navržené důkazy považoval jak Krajský soud v Praze, tak i Nejvyšší správní soud za nadbytečné. K tomu oba soudy shodně uvedly, že i v případě, že by se prokázala kontaminace skladovaných minerálních olejů barvivem Dyeguard Red MC25Y, nemohlo by toto zjištění vzhledem k dalším skutkovým zjištěním (koncentrace barviva ve vzorcích) mít vliv na daňovou povinnost stěžovatelky. Nejvyšší správní soud odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze, podle něhož, i pokud by se jednalo o smísení s barveným a značkovaným olejem ve výdejním rameni (zbytkové množství je podle stěžovatelky 50 - 70 litrů), nemohlo toto zapříčinit takovou kontaminaci minerálního oleje, který v případě nádrže č. 1 činil 19 456 litrů a v případě nádrže č. 3 - 315 743 litrů.
Obecné soudy akceptovaly závěr Generálního ředitelství cel, podle něhož v případě nádrže č. 1 musel být poměr mezi čistou motorovou naftou a značkovaným minerálním olejem téměř 1:1 a v případě nádrže č. 3 činil poměr směsi značkového oleje a motorové nafty cca 1:30 (cca 530 litrů značkovaného oleje). Z výše uvedených poměrů je zřejmé, proč obecné soudy považovaly provedení výslechů navržených svědků za nadbytečné.
Dle náhledu Ústavního soudu je napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu ústavně konformní a z hlediska kautel spravedlivého procesu mu není čeho vytknout.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu