ECLI:CZ:US:2020:2.US.1335.20.1
sp. zn. II. ÚS 1335/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky UPL TELECOM, s.r.o., se sídlem Táboritská 880/14, Praha 3, zastoupené JUDr. Denisem Kašicynem, advokátem, se sídlem Kolínská 1722/16, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 76 INS 8490/2014-B-250 ze dne 17. 3. 2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze ve výroku I., kterým mělo být porušeno její právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina").
2. Stěžovatelka je dlužnicí v insolvenčním řízení, v němž byl zjištěn její úpadek a usnesením městského soudu č. j. MSPH 76 INS 8490/2014-B-12 ze dne 11. 5. 2015 bylo rozhodnuto o jeho řešení konkursem. Dne 13. 2 2020 stěžovatelka podala návrh na ukončení účasti věřitele č. 1 v insolvenčním řízení v rozsahu jeho dílčích nároků č. 19-36, které podle stěžovatelky odporují právním předpisům a byly uplatněny v rozporu se základními zásadami vymezenými v občanském zákoníku. Městský soud, v rámci své dohlédací činnosti, tento návrh zamítl výrokem I. ústavní stížností napadeného usnesení (výrokem II. pak uložil určité povinnosti insolvenční správkyni). V odůvodnění městský soud stručně zopakoval dosavadní průběh řízení, v němž věřitelé ani insolvenční správkyně nepopřeli dílčí nároky věřitele č. 1 označené stěžovatelkou, naopak insolvenční správkyně popřela jiné dílčí nároky dotčeného věřitele, ale následná incidenční žaloba věřitele byla zamítnuta pro předčasnost dne 28. 11. 2019. Popření dlužníkem nemá na zjištění nepopřených pohledávek v konkursu vliv. Městský soud tedy shledal stěžovatelčin návrh irelevantním a odporujícím insolvenčnímu zákonu, neboť účast věřitele v insolvenčním řízení nelze ukončit rozhodnutím soudu na žádost dlužníka. Napadené rozhodnutí městského soudu obsahuje dále poučení o tom, že proti němu není odvolání přípustné [§91 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)].
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka kritizuje napadené rozhodnutí městského soudu pro nedostatek odůvodnění (nepřezkoumatelnost) a dále pro odnětí možnosti podat odvolání. Městský soud se nezabýval argumentací uplatněnou stěžovatelkou a jednal v rozporu s principem právní jistoty, jeho rozhodnutí je nespravedlivé a dopouští se omylu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Městský soud opomenul, že účast věřitele v insolvenčním řízení lze ukončit podle §185 insolvenčního zákona.
4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že podle čl. 83 Ústavy České republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Projednávaný případ nedosahuje ústavněprávní relevance. Městský soud na stěžovatelčin návrh reagoval zcela adekvátním a ústavně konformním způsobem a jeho zamítnutí je rovněž dostatečně odůvodněno. Stěžovatelka jako dlužnice v insolvenčním řízení nemá "právo" či "nárok" na ukončení účasti určitého věřitele a nemůže si vynutit postup insolvenčního soudu podle §185 insolvenčního zákona. Oprávněnost přihlášených pohledávek může být v insolvenčním řízení posuzována v procesu jejich přezkoumání, při němž mohou být popřeny; popření dlužníkem však v případě konkursu nemá vliv na zjištění pohledávky (§192 odst. 3 insolvenčního zákona).
8. Opodstatněná není ani stěžovatelčina námitka odnětí možnosti podat odvolání v rozporu s jejími ústavně zaručenými právy a ústavními principy. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové, s výjimkou věcí trestních, u kterých tento požadavek vyplývá z čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Jednostupňové soudnictví, zejména pak ve věcech objektivně bagatelního významu, tedy nikterak nevybočuje z ústavních mezí [usnesení sp. zn. IV. ÚS 101/01 ze dne 18. 6. 2001 (U 22/22 SbNU 387); nález sp. zn. III. ÚS 150/03 ze dne 6. 11. 2003 (N 128/31 SbNU 149); či nález sp. zn. II. ÚS 1162/17 ze dne 18. 1. 2018 (N 8/88 SbNU 103), bod 52; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz]. To platí i pro projednávanou situaci, kde městský soud rozhodoval v rámci své dohlédací činnosti, kterážto skutečnost též odůvodňuje omezení přípustnosti odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu, jak stanoví §91 insolvenčního zákona, a je i důvodem pro minimalizaci zásahu Ústavního soudu (srov. obdobně např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3566/17 ze dne 6. 3. 2018).
9. Ústavní soud tedy shrnuje, že v projednávaném případě nebyla napadeným rozhodnutím městského soudu nijak dotčena ústavně zaručená práva stěžovatelky, jakož ani ústavní principy, na něž se stěžovatelka odvolává. Ústavní stížnost proto nemohla být než odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu