ECLI:CZ:US:2020:2.US.140.20.1
sp. zn. II. ÚS 140/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. D., právně zastoupeného JUDr. Lukášem Francem, advokátem se sídlem Jindřicha Plachty 28, Praha 5, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5. 12. 2019 č. j. 1 VZT 692/2019-27, vyjádření Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 10. 2019 a záznamu Policie ČR o odepření nahlédnutí do spisu ze dne 21. 10. 2019 č. j. KRPA-20108-391/TČ-2017-000075, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 1. 2020, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených aktů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo garantované čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že dne 17. 10. 2019 bylo stěžovateli doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu dle ustanovení §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle ustanovení §21 odst. 1 trestního zákoníku, a to ve formě spolupachatelství dle ustanovení §23 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel následujícího dne stížnost s tím, že tu podrobně odůvodní nejpozději do 10 kalendářních dnů poté, co mu bude umožněno seznámit se s příslušným spisovaným materiálem, z něhož policejní orgán při vydání napadeného usnesení vycházel. Dne 22. 10. 2019 bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno rozhodnutí policejního orgánu o odepření možnosti nahlédnutí do spisu s odůvodněním, že se přípravné řízení nachází v počáteční fázi vyšetřování, a nelze tak zabezpečit ochranu důkazních pramenů před aktivitami sledujícími cíl mařit vyšetřování. Na základě této skutečnosti podal stěžovatel dozorujícímu státnímu zástupci žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle ustanovení §157a odst. 1 trestního řádu. V reakci na citovanou žádost bylo ze strany policejního orgánu reagováno tak, že telefonicky podrobněji sdělil dozorové státní zástupkyni, jaké důvody jej vedly k odepření požadavku. Následně stěžovatel podal k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze podnět k výkonu dohledu nad postupem dozorujícího státního zástupce ve smyslu ustanovení §12d odst. 1 zákona č. 283/1S93 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Dne 20. 12. 2019 bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno vyrozumění o výsledku dohledu, ze kterého vyplývá, že v postupu státní zástupkyně, který je předmětem dohledu, nebylo shledáno žádných závad.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postupem dohledového orgánu a dozorujícího státního zástupce je stěžovateli upírána možnost k přípravě jeho obhajoby. Současně tím dochází k porušení jeho práva neprodleně být podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění. Stěžovatel považuje vyjádření dohledového orgánu, jakož i dozorujícího státního zástupce za nepřezkoumatelné.
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
5. Ústavní soud dle své ustálené judikatury [srov. např. nález ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02 (N 105/30 SbNU 471)] nezasahuje do probíhajících trestních řízení, a to tím spíše v jejich přípravné fázi, nedochází-li tím současně k významnému a nenapravitelnému zásahu do základních práv a svobod (např. vzetím do vazby). V takových případech lze ústavní stížnosti, brojící proti zahájení trestního stíhání a v souvislosti s ním i proti jednotlivým úkonům, vyhovět toliko tehdy, lze-li postup orgánů činných v trestním řízení označit za svévolný, a tedy zjevně postrádající jakýkoliv racionální a právní podklad. Tak tomu však v dané věci není.
6. Po přezkoumání vyrozumění Vrchního státního zastupitelství je zřejmé, že se ze strany orgánů činných v trestním řízení nejedná o svévoli, ale naopak že postup v trestní věci stěžovatele vychází z příslušných ustanovení trestního řádu a je dostatečně odůvodněn. Stěžovatelem vznesené otázky, resp. otázky, jež by mohl vznést po prostudování spisu, budou předmětem dalších fází trestního řízení a bylo by v rozporu s principy ústavního pořádku, aby do této oblasti Ústavní soud nyní zasahoval; k tomu jsou příslušné jiné orgány. Všechna tvrzení ohledně nedůvodnosti zahájeného trestního stíhání stěžovatele mohou být uplatněna v rámci jeho obhajoby před soudem, když ve fázi před podáním obhajoby mu bude ze strany policejního orgánu jistě umožněno prostudovat příslušný trestní spis tak, jak mu ukládají příslušná ustanovení trestního řádu.
7. Protože je zřejmé, že dotčené orgány veřejné moci nezůstaly nečinné, podněty stěžovatele se zabývaly a rozhodly o nich v souladu s ústavněprávními požadavky kladenými na jejich rozhodování příslušnými ustanoveními právního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1152/18), Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu