infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.05.2020, sp. zn. II. ÚS 1402/20 [ usnesení / DAVID / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:2.US.1402.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2020:2.US.1402.20.1
sp. zn. II. ÚS 1402/20 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky České přístavy, a. s., sídlem Jankovcova 1057/6, Praha 7 - Holešovice, právně zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. května 2020 č. j. 31 C 126/2019-23, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora označeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení se podává, že stěžovatelka podala dne 17. 5. 2017 žalobu, kterou byl mimo jiné uplatněn i nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v období od července 2016 do dubna 2017. Aby stěžovatelka předešla námitce promlčení, podala dne 20. 4. 2020 návrh na rozšíření žaloby o další dlužné částky za období od května 2017 do října 2017. Napadeným usnesením však obvodní soud rozšíření žaloby podle §95 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") nepřipustil. 3. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 téhož zákona). 5. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita. Jde o procesní prostředek ultimae rationis vyjadřující zvláštní postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). To se po procesní stránce projevuje právě v požadavku předchozího marného vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho základního práva nebo svobody poskytuje. 6. Z uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud zásadně do jeho kompetence zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští. 7. V nyní posuzované věci však tyto zákonné prostředky vyčerpány nebyly. Stěžovatelka sice poukazuje na několik nálezů Ústavního soudu, z nichž vyplývá, že rozhodnutí o nepřipuštění žaloby je v řízení o ústavní stížnosti přezkoumatelné. Ústavní soud je však vázán stanoviskem pléna ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 (394/2016 Sb., ST 43/83 SbNU 933; srov. též http://nalus.usoud.cz), kterým byly právní názory obsažené v těchto nálezech postupem podle §23 ve spojení s §13 zákona o Ústavním soudu překonány. Ve výroku tohoto stanoviska vyslovil právní názor, podle kterého "nevylučuje-li [o. s. ř.] změnu návrhu, popřípadě napadení nepřipuštění takové změny návrhu cestou odvolání, je ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna návrhu podle §95 odst. 2 občanského soudního řádu, nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona [...] o Ústavním soudu [...]". Tento právní názor byl v uvedeném stanovisku Ústavního soudu podrobně odůvodněn a stěžovatelku lze na toto odůvodnění odkázat (viz zejména jeho body 18 a 19). 8. Z těchto důvodů Ústavní soud podle §43 odst. l písm. e) ve spojení s §75 odst. 1zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. května 2020 Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:2.US.1402.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 1402/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 29. 5. 2020
Datum vyhlášení  
Datum podání 15. 5. 2020
Datum zpřístupnění 26. 6. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 5
Soudce zpravodaj David Ludvík
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §95 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-1402-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 112152
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-07-02