ECLI:CZ:US:2020:2.US.1791.20.1
sp. zn. II. ÚS 1791/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Petra Vaculy, zastoupeného JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou, sídlem Pivovarská 89/1, Přerov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. dubna 2020 č. j. 1 As 329/2019-45 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. července 2019 č. j. 65 A 38/2018-34, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel s tvrzením o porušení vlastnického práva ústavně zaručeného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených rozsudků správních soudů.
2. Stěžovatel se u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Přerov (dále jen "katastrální úřad") domáhal opravy chyby v katastrálním operátu a žádal, aby hranice parcely č. X1 byla zobrazena v katastru nemovitostí tak, jako před změnou provedenou v roce 2010 na základě řízení vedeného pod sp. zn. Z-7220/2010-808. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 7. 11. 2017 čj. OR-444/2016-808 stěžovateli nevyhověl. Podle jeho hodnocení k chybě ve vedení katastrálního operátu nedošlo, neboť stav zápisu odpovídá listinám, na jejichž základě byla změna v roce 2010 provedena.
3. Odvolání stěžovatele Zeměměřický a katastrální inspektorát v Opavě (dále jen "ZKI") rozhodnutím ze dne 8. 2. 2018 č. j. ZKI OP-O-2/28/2018-8 zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil. Konstatoval, že v operátu k. ú. Přerov byla provedena změna obvodu budovy čp. X2, která byla zvětšena o schodiště, dosud nezobrazené v katastrální mapě. Po vyzdění příček schodiště získalo charakter budovy a bylo nutné je evidovat v katastru jako přístavbu, jako samostatná stavba nemohlo být zapsáno, neboť nebyla k dispozici listina dokládající, že jde o samostatný funkční celek a komu by v takovém případě svědčilo vlastnické právo. Změnu vnějšího obvodu stavby ohlásili vlastníci stavby čp. X2. Podle ZKI byl zápis změny údajů o stavbě čp. X2 spojený se změnou hranice pozemku p. č. X1, nicméně se nejednalo o změnu vlastnických hranic, ale o změnu hranic druhu pozemku (nově jako zastavěná plocha a nádvoří). Stavba i pozemek (vlastněné různými osobami) zůstaly samostatnými právními věcmi, a proto se změna zápisu nedotkla práv vlastníka pozemku pod stavbou.
4. Žalobu stěžovatele Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Konstatoval, že stěžovatel netvrdil existenci chybného údaje v katastru, k němuž by došlo zřejmým omylem při vedení katastru [ve smyslu §36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)], nýbrž tvrdil, že sporný zápis byl proveden na základě nezpůsobilé listiny (vyjádření stavebního úřadu). Zřetelně tak usiloval o nápravu úkonu katastrálního úřadu, kterým byl zápis změny údajů o stavbě čp. X2 spojený se změnou hranice pozemku p. č. X1, provedený záznamem v roce 2010. K nápravě takových vad však řízení o opravě chyby v katastrálním operátu neslouží.
5. Kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. Shodně s krajským soudem uvedl, že stěžovatelem zpochybněné údaje v katastrálním operátu nebyly provedeny v důsledku omylu nebo chyby při měření, zobrazení v mapě, či při výpočtu, a že stěžovatel netvrdil chybné vedení operátu, ale pouze hodnotil stav zápisu jako nesprávný. Jeho argumentace se tak zcela míjela s účelem a smyslem možnosti opravovat chyby v předmětné evidenci. Nejvyšší soud dodal, že geodetické informace o vnějších hranicích celkového pozemku evidovaného jako vlastnictví stěžovatele se nezměnily. Změnily se jen vnitřní hranice parcel, přičemž parcela byla jen evidenční podoba pozemku. Pokud současně došlo ke změně druhu evidovaného pozemku, stalo se tak na základě skutečnosti, kterou bylo jen jeho zastavění, a nikoli již to, zda je vlastníkem stavby na pozemku stěžovatel, nebo někdo jiný. K odstranění chyby v katastrálním operátu tedy v podstatě došlo právě změnou v roce 2010, a jestli se stěžovatel následně snažil změnit stav evidence pozemku tak, aby jeho zastavěná část byla znovu evidována jako nezastavěná, ačkoli to neodpovídalo skutečnosti, nebylo možné jeho návrhu vyhovět, neboť předmětná část pozemku byla stále zastavěná.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel nesouhlasil se závěry správních soudů obou stupňů a namítl, že zájem nad správnou evidencí druhu pozemků nemůže být povýšen nad ochranu vlastnického práva. Správní orgány nemohou svojí činností porušovat subjektivní práva vlastníka, a poté ho odkazovat, aby se domáhal ochrany svých práv u soudu. Pokud katastrální úřad v řízení o změně zjistil, že druh pozemku evidovaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, měl stěžovatele vyzvat k nápravě. Ten by pak měl možnost předložit katastrálnímu úřadu geometrický plán, který by reflektoval jeho požadavky na to, jak mají být evidovány hranice jeho pozemků, např. schodiště mohlo být zaměřeno samostatně, a nikoliv požadavky zadavatelů.
7. Stěžovatel je též přesvědčen, že provedení změny hranic p. č. X1 v k. ú. Přerov k návrhu jiných osob než vlastníka pozemku, navíc bez jeho vědomí či souhlasu, bylo pochybením, neboť katastrální úřad se neměl podáním jiných osob než vlastníka pozemku vůbec zabývat. I když lze připustit, že v řízení Z-7220/2010 bylo dosaženo shody evidence druhu pozemku se skutečností, nelze na chyby v katastrálním operátu takto zjednodušeně nazírat. Podstatné je, kdo a jakým způsobem docílil změny zápisu. Byly to osoby rozdílné od vlastníka, které tak činily se zjevným úmyslem docílit toho, aby obě schodiště byla v katastrální mapě zobrazena jako součást domu č. p. X2 v k. ú. Přerov. Skutkově se však věc má tak, že schodiště vybudoval stěžovatel jako součást jím nově vybudovaného objektu č. p. X3 v k. ú Přerov, se kterým byl objekt č. p. X2 propojen právě uvedenými schodišti.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí správních soudů z hlediska tvrzeného porušení práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevně neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
10. Ústavní soud připomíná, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti správních soudů ve stejném rozsahu, v posuzovaném případě konkrétně Nejvyšší správní soud v řízení o stěžovatelem podané kasační stížnosti, resp. krajský soud v řízení o jím podané správní žalobě, anebo dokonce správní orgány při posouzení otázky opravy chyby v katastrálním operátu (ve smyslu §36 nového katastrálního zákona).
11. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu, správní soudy obou stupňů se zabývaly stěžejními námitkami stěžovatele a potvrdily jako správný závěr správních orgánů, že návrhu na provedení opravy nelze vyhovět, neboť k chybě ve vedení katastrálního operátu nedošlo. Námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti jsou ve své podstatě pokračováním polemiky s jejich právními závěry, avšak jejich opětovné přednesení svědčí spíše o snaze stěžovatele alespoň v řízení před Ústavním soudem dosáhnout potvrzení svého názoru, že došlo k pochybení ze strany katastrálního úřadu. Tímto nicméně stěžovatel staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však s ohledem na výše uvedené nepřísluší.
12. Napadená rozhodnutí správních soudů nejsou podle hodnocení Ústavního soudu poznamenána žádným pochybením, které by odůvodňovalo jeho zásah; jejich právní závěry se opírají o příslušnou kogentní normu katastrálního zákona, nejsou v rozporu (natož extrémním) se skutkovými zjištěními a jsou dostatečným způsobem odůvodněna.
13. Označil-li stěžovatel za chybu katastrálního úřadu to, že v roce 2010 provedl zápis změny (Z-7220/2010) k návrhu jiné osoby než stěžovatele, případně na základě listiny, která nebyla listinou předvídanou v §6 písm. a) tehdy platného zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), není tato námitka v posuzované věci relevantní. Ústavní soud nepřezkoumával změnové řízení a jeho výsledek, ale pouze to, zda pro provedení opravy byly splněny zákonné podmínky či nikoliv, resp. jinými slovy vyjádřeno, zda postup stěžovatele podle §36 nového katastrálního zákona byl namístě.
14. Tvrzenému porušení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny Ústavní soud nepřisvědčil. Jak již dříve uvedl, zásah do vlastnického práva apriorně nemůže v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu nastat (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2534/18 ze dne 31. 8. 2018, dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Smyslem řízení o opravě chyby je uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin, které má katastrální úřad k dispozici, řešení byť i potenciálních sporů mezi vlastníky není v jeho pravomoci.
15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2020
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu