ECLI:CZ:US:2020:2.US.2320.20.1
sp. zn. II. ÚS 2320/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. M., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2020 č. j. 5 As 53/2020-41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 10. 8. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jeho prostřednictvím domáhal zrušení v záhlaví citovaného soudního rozhodnutí.
2. Předtím než se Ústavní soud mohl začít věcí meritorně zabývat, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu.
3. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 18. 12. 2019 č. j. 70 Co 255/2019-2770, omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že je schopen samostatně právně jednat jen v běžných záležitostech každodenního života a že jeho opatrovníkem byla jmenována obec B.
4. Vyjádření opatrovníka k ústavní stížnosti přiloženo nebylo. Vzhledem k množství stěžovatelem podávaných ústavních stížností rozvinul Ústavní soud rozhodovací praxi tak, že si nevyžaduje od opatrovníka stěžovatele vyjádření ke každému jednotlivému podání stěžovatele, ale vychází z jeho setrvalého postoje opakovaně v řízeních o ústavní stížnosti vyjádřeného (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 808/20 ze dne 4. 5. 2020, bod 4), že s jeho podáními souhlasí v rozsahu, v němž tato netrpí žádnými vadami či nedostatky (srov. např. usnesení IV. ÚS 1755/20 ze dne 30. 6. 2020, bod 4 a mnohá jiná).
5. Ústavní soud by tak ústavní stížnost stěžovatele mohl projednat jen tehdy, pokud by jinak splňovala všechny procesní předpoklady kladené na ni zákonem o Ústavním soudu.
6. Dle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, přičemž dle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu musí v plné moci k zastupování podle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Stěžovatelova ústavní stížnost tuto podmínku nesplňuje.
7. Dle §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu se ústavní stížnost podává písemně Ústavnímu soudu. Musí z ní být patrno, kdo ji činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsána a datována. Ústavní stížnost má dále obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se stěžovatel dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se stěžovatel domáhá. Ani tuto podmínku ústavní stížnost nesplňuje, neboť z ní není patrné, z jakých konkrétních důvodů podle stěžovatele měly být napadeným usnesením porušeny jeho základní práva či svobody.
8. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti v obdobných případech zásadně vyzývá stěžovatele a stěžovatelky k odstranění vad v určité k tomu stanovené lhůtě, a teprve nedojde-li ani v ní ke zhojení vad ústavní stížnosti, přikročuje k jejímu odmítnutí pro neodstraněné vady dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V případech, v nichž se však dotyčný stěžovatel či dotyčná stěžovatelka obrací na Ústavní soud a setrvale podávají ústavní stížnosti stižené vadami, k jejichž odstranění byli vyzýváni již v předcházejících řízeních o ústavní stížnosti s poučením, že jde o vady, jejichž neodstranění povede k odmítnutí ústavní stížnosti, však Ústavní soud může ústavní stížnost odmítnout pro neodstraněné vady i bez toho, aby stěžovatele či stěžovatelku vyzval k odstranění takové opakovaně se vyskytující vady.
9. O takovýto případ jde i v nyní posuzované věci. Stěžovatel byl v četných jiných řízeních o svých ústavních stížnostech opakovaně upozorňován na povinné zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti, včetně samého jejího podání, a protože stěžovatel i nadále přesto podává ústavní stížnosti nezastoupen advokátem či advokátkou, přikročil Ústavní soud již v minulosti k tomu, že jeho ústavní stížnosti trpící touto vadou odmítá bez nutnosti jej předem takto poučit a poskytnout mu lhůtu k odstranění vad (viz z poslední doby např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1469/20 ze dne 16. 6. 2020, aj.).
10. V nynější věci není dán žádný důvod, pro nějž by Ústavní soud měl postupovat odlišně. Nedošlo ke změně relevantní právní úpravy řízení před Ústavním soudem ani relevantní rozhodovací praxe, z podání stěžovatele neplyne, že by se tento nyní nacházel v nové, neočekávané či jinak odlišné situaci, jež by jej činila zranitelnějším oproti jeho předchozím řízením před Ústavním soudem, v nichž byly jeho ústavní stížnosti přiměřenou aplikací ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuty bez výzvy k odstranění vad v přiměřené lhůtě. Naopak stěžovatel ve své ústavní stížnosti červeně vyznačil pasáž, že před Ústavním soudem musí být každý zastoupen advokátem, tedy této procesní podmínky si je vědom.
11. Ústavní soud proto nemohl než dospět k závěru, že stěžovatelova ústavní stížnost se nachází v rozsahu omezení stěžovatelovy svéprávnosti, tedy ve smyslu §20 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu, k jejímu podání stěžovatel není oprávněn bez souhlasu opatrovníka, a jelikož ústavní stížnost trpí vadami, tuto podmínku nesplňuje, neboť jeho opatrovník svůj souhlas dává jen k takovým ústavním stížnostem stěžovatele, které žádnými procesními vadami netrpí.
12. Na základě všeho výše uvedeného Ústavní soud odmítl ústavní stížnost pro podání osobou zjevně neoprávněnou dle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Lze jen nad rámec toho dodat, že i v případě odhlédnutí od omezení stěžovatelovy svéprávnosti by jeho ústavní stížnost musela být rovněž odmítnuta, a to pro neodstraněné vady dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2020
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj