ECLI:CZ:US:2020:2.US.2393.20.1
sp. zn. II. ÚS 2393/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti S. K., zastoupené zákonným zástupcem JUDr. Markem Kynclem, proti rozhodnutí Gymnázia A ze dne 16. června 2020 č. j. 0183/2020/GKCPB a rozhodnutí Gymnázia B ze dne 17. června 2020 č. j. R-8356/2020/1, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv. Stěžovatelka zároveň navrhuje, aby Ústavní soud uložil Gymnáziu A a Gymnáziu B, aby přijaly stěžovatelku ke studiu ve studijním oboru osmiletého gymnázia v souladu s její přihláškou.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, napadenými rozhodnutími bylo rozhodnuto, že se stěžovatelka nepřijímá od 1. 9. 2020 do 1. ročníku oboru vzdělávání 79-41-K/81 Gymnázium na Gymnáziu A, resp. na Gymnáziu B. Stěžovatelka s těmito rozhodnutími nesouhlasí, pročež vůči nim podala žalobu ve správním soudnictví. Z opatrnosti současně podala tuto ústavní stížnost pro případ, že by správní žaloba nebyla přípustná.
Ústavní stížnost je zčásti nepřípustná, zčásti k jejímu projednání Ústavní soud není příslušný.
Ústavní stížnost je vybudována na principu subsidiarity, v souladu s nímž jí lze podat až poté, co stěžovatelé bezúspěšně vyčerpali jiné prostředky, které jim právní řád k ochraně práva poskytuje. Stěžovatelka spolu s ústavní stížností podala správní žalobu, o jejíž přípustnosti má pochyby. Povinnost vyčerpat všechny procesní prostředky ochrany práva se samozřejmě vztahuje toliko na ty prostředky, které skutečně mohou tvrzené porušení základních práv odčinit. Byla-li by správní žaloba ve stěžovatelčině věci ze zákona nepřípustná, o efektivní prostředek ochrany práva by nešlo.
Na druhou stranu však Ústavní soud musí respektovat své postavení soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), kterému zásadně nepřísluší zasahovat do výkladu podústavního práva obecnými soudy. Zásadně mu pak ani nepřísluší předjímat výsledek současně probíhajícího jiného řízení. Za situace, kdy stěžovatelka podala zároveň s ústavní stížností i správní žalobu, je primárně na příslušném správním soudu, aby jako první dle podústavních i ústavních předpisů posoudil její přípustnost, případně důvodnost, a to aniž by do této činnosti mimo pořad práva zasahoval Ústavní soud (viz shodně usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 37/18 ze dne 13. 11. 2018).
Odlišná situace by nastala, pakliže by prostředek ochrany práva, který stěžovatelka uplatnila spolu s ústavní stížností, byl prima facie neefektivní a zároveň by neexistoval ani žádný jiný efektivní prostředek ochrany práva. Tak tomu ovšem v dané věci není. Nic nebrání tomu, aby stěžovatelka po řádném vyčerpání všech prostředků ochrany podala novou ústavní stížnost, kterou bude případně napadat i rozhodnutí soudů v její věci učiněná. Domáhá-li se tedy stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jde o návrh nepřípustný.
V části, v níž stěžovatelka požaduje, aby Ústavní soud uložil předmětným gymnáziím, aby přijaly stěžovatelku ke studiu, jde o návrh, k jehož projednání Ústavní soud není příslušný, jelikož k takovému rozhodnutí nemá pravomoc.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. Za dané situace Ústavní soud ani nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad v podobě absence řádného zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2020
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka