ECLI:CZ:US:2020:2.US.2562.20.1
sp. zn. II. ÚS 2562/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o návrhu stěžovatele P. N., t. č. ve Věznici Mírov, P.O.BOX 1, Mírov, bez právního zástupce, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 4. 12. 2017 č. j. 81 T 1/2017-2978, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2018 č. j. 5 To 22/2018-3295, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019 č. j. 7 Tdo 395/2019-3683, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2020 č. j. 5 To 22/2018-4190 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020 č. j. 7 Tdo 609/2020-4276, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 4. 9. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, brojící proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů. Toto podání však zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků [§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], zejména neobsahovalo ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona).
2. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
3. V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel se v minulosti na Ústavní soud obracel opakovaně se svými podáními, přičemž v některých případech byl zastoupen advokátem, v jiných však nikoliv. Ústavní soud již v usnesení sp. zn. III. ÚS 1003/20 ze dne 15. 6. 2020, stěžovatele upozornil, že náležitého poučení se navrhovateli dostalo opakovaně. Na výzvy však stěžovatel již v řízeních vedených pod sp. zn. I. ÚS 830/19 či II. ÚS 857/19 adekvátně nereagoval; za daných procesních podmínek řízení si stěžovatel musel být důsledků svého nekonání dostatečně vědom. Obdobně lze i nyní konstatovat, že stěžovatel není právně zastoupen, ačkoliv v jiném řízení, vedeném u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2523/20, jej zastupuje advokát Mgr. Frommer. Přesto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vyčkal 60 dní na doplnění podání stěžovatelem, kterému "Česká advokátní komora odmítá ustanovit advokáta pro ústavní stížnost už cirka jeden rok tvrzením o zneužívání práva na právní pomoc".
4. Z uvedeného plyne, že stěžovatel, ačkoliv si je vědom povinnosti být zastoupen v řízení před Ústavním soudem advokátem, tuto svou povinnost opakovaně a vědomě neplní. Tyto důvodu vedou Ústavní soud k přesvědčení, že v případě nyní posuzovaného podání není nevyhnutelnou podmínkou, aby se stěžovateli opětovně dostávalo téhož poučení o povinném zastoupení. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Nad rámec uvedeného Ústavní soud uvádí, že návrh stěžovatele byl podán (pravděpodobně) po lhůtě stanovené §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020 č. j. 7 Tdo 609/2020-4276, mělo být podle informací poskytnutých stěžovatelem doručeno 2. 7. 2020 a dvouměsíční lhůta uplynula již 2. 9. 2020. Uvedené však nemůže být za dané situace přímým důvodem pro odmítnutí ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jelikož se jedná o informaci zprostředkovanou stěžovatelem, kterou nebylo - s ohledem na danou situaci -zapotřebí blíže zkoumat.
5. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2020
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj