infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 07.10.2020, sp. zn. II. ÚS 2589/20 [ usnesení / DAVID / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:2.US.2589.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2020:2.US.2589.20.1
sp. zn. II. ÚS 2589/20 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky ALFA insolvenční v. o. s. se sídlem Olšany u Prostějova 462, zastoupené JUDr. Mgr. Milanem Dočkalem, advokátem se sídlem Plovární 478/1, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2020 č. j. MSPH 89 INS 20225/2019-B-8, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byla dne 9. 9. 2020 doručena ústavní stížnost, prostřednictvím níž se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze. Namítá, že napadeným rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Procesními prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. 3. Z ústavní stížnosti stěžovatelky, napadeného rozhodnutí obecného soudu, jakož i z veřejně přístupného spisového materiálu - insolvenčního spisu úpadců V. Foubíka a D. Foubíkové, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 20225/2019, se podává, že stěžovatelka navzdory poučení soudu podala proti výroku XI. napadeného usnesení o schválení vyplacení zálohy insolvenčnímu správci (stěžovatelce) současně odvolání i ústavní stížnost. Podala-li tedy stěžovatelka ve své věci též odvolání, je zřejmé, že dle jejího náhledu nebylo řízení v soustavě obecných soudů definitivně ukončeno. Ústavní soud přitom opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že za takových okolností nelze dohledat prostor pro aktuální řízení před Ústavním soudem, a to s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. 4. Ústavní soud v tomto směru upozorňuje, že na jeho závěru nemůže nic změnit ani poznámka stěžovatelky, že "tento opravný prostředek nebude mít reálný dopad" protože "odvolání proti tomuto výroku není přípustné". Ústavní soud totiž není oprávněn jakkoliv předjímat rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Současné podávání odvolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné. Současně Ústavní soud opakuje, že nemá v této věci důvod na rozhodnutí odvolacího soudu dále vyčkávat, neboť by tím jednak zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti a jednak nepřímo pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a jiných (mimo)řádných opravných prostředků, což však - jak již uvedeno - vhodné není. 5. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. října 2020 Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:2.US.2589.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 2589/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 7. 10. 2020
Datum vyhlášení  
Datum podání 9. 9. 2020
Datum zpřístupnění 5. 11. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj David Ludvík
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 182/2006 Sb., §406 odst.4
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík odvolání
opravný prostředek - řádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-2589-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 113748
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-11-06