ECLI:CZ:US:2020:2.US.2711.20.1
sp. zn. II. ÚS 2711/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. Aleše Borkovce, Ph.D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2020 č. j. 51 Co 70/2020-1229 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019 č. j. 51 Co 234/2019-1164, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, v záhlaví uvedeným usnesením Městského soudu v Praze č. j. 51 Co 70/2020-1229 bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, jímž byl zamítnut stěžovatelův návrh na osvobození od soudních poplatků. V záhlaví uvedeným usnesením Městského soudu v Praze č. j. 51 Co 234/2019-1164 byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.
4. V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v řízení vedeném před Vrchním soudem v Praze byla ignorována jím podaná námitka podjatosti soudce Mgr. M. Jachury. Stěžovatel dále nesouhlasí s udělením pořádkové pokuty a s nepřiznáním osvobození od soudních poplatků. Dále brojí proti provedenému dokazování a zvýšení měsíčních splátek dlužného výživného. Má za to, že se posuzovaná věc podobá tzv. kauze JUDr. Alexandra Sotoláře.
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
6. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.
7. Ve vztahu k přezkumu rozhodnutí týkajících se osvobození, resp. neosvobození od soudních poplatků, Ústavní soud opakovaně uvádí, že samotný spor o osvobození od soudních poplatků, i když se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Rozhodnutí o tom, zda byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, tak spadá zásadně do sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jejich závěry. Prostor pro případný zásah Ústavního soudu by se otevřel pouze v případě, že by rozhodnutí obecných soudů vykazovala prvky libovůle spočívající v extrémním rozporu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právními závěry, anebo kdyby z rozhodnutí žádným způsobem nevyplývalo, na základě jakých skutkových okolností byly právní závěry učiněny [srv. nález sp. zn. IV. ÚS 121/11 ze dne 17. 5. 2011 (N 96/61 SbNU 489)]. Žádné takové pochybení Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily, ani v jiných aspektech napadené rozhodnutí odvolacího soudu nevykazuje prvky libovůle.
8. Pokud jde o uložení pořádkové pokuty, Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě nebyly zjištěny žádné ústavněprávně relevantní okolnosti, jež by odůvodňovaly kasační zásah Ústavního soudu. Odvolací soud řádně odůvodnil své úvahy, které vedly k uložení pořádkové pokuty, Ústavní soud je neshledává neudržitelnými. Ostatní námitky obsažené v ústavní stížnosti se netýkají napadených rozhodnutí, Ústavní soud se proto jimi blíže nezabýval.
9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatele napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu