ECLI:CZ:US:2020:2.US.2733.20.1
sp. zn. II. ÚS 2733/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele V. C., t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, zastoupeného JUDr. Petrem Morongem, advokátem se sídlem Plzeň, Skrétova ul. č. 8, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2020 č. j. 7 To 381/2019-671, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí a navrhl jeho zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na obhajobu, plynoucím z čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud v Karlových Varech uznal rozsudkem ze dne 7. 8. 2019 č. j. 6 T 80/2018-491 stěžovatele vinným pokračujícím přečinem krádeže. Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti tomuto rozsudku.
3. Stěžovatel se domnívá, že Krajský soud v Plzni jeho dovolání nevyhodnotil správně, neboť mu zasáhl do jeho práva na obhajobu. Na počátku trestního řízení byl vyrozuměn ve smyslu ustanovení §33 trestního řádu mimo jiné o právu být přítomen výslechu spoluobviněných. Převzetí tohoto poučení stěžovatel potvrdil svým podpisem. Soudy prvního i druhého stupně uzavřely, že pokud byl stěžovatel dne 21. 4. 2018 poučen o svém právu být přítomen výslechu spoluobviněných a neučinil například prohlášení o tom, že chce být tomuto úkonu přítomen, o své vůli se tohoto práva vzdal. Obdobně i advokát, s nímž byl stěžovatel v telefonickém kontaktu, mohl požadovat, aby úkony byly prováděny za jeho přítomnosti, případně mohl zmocnit k úkonům obhajoby jiného advokáta v rámci substituce, pokud se úkonů nebude moci účastnit osobně. Stěžovatel je přesvědčen, že policejní orgán nepostupoval jen v rozporu s trestním řádem, ale i v rozporu s výše citovaným článkem Listiny základních práv a svobod, a nesouhlasí se závěrem, že se vzdal práva účasti u výslechů spoluobviněných. Okresní i krajský soud uzavřely, že se stěžovatel skutku podle obžaloby dopustil, přičemž zásadním v této věci byly výpovědi - protokoly o výslechu jeho spoluobviněných z přípravného řízení. Stěžovatel dále vysvětlil, že nepodal dovolání proto, že se nápravy zásahu do jeho základního práva nelze domoci cestou dovolání podle §265a a násl. trestního řádu, ale jen cestou podání ústavní stížnosti.
4. Ústavní soud nejprve přistoupil k posouzení přípustnosti ústavní stížnosti podané bez vyčerpání dovolání k Nejvyššímu soudu. Ve stanovisku svého pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (č. 40/2014 Sb.) Ústavní soud uvedl, že "z dikce ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, jednoznačně vyplývá povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje - tedy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání v trestních věcech, pokud je dovolání v dané věci přípustné. Pokud je v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanovena povinnost vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, tím spíše musí stěžovatelé vyčerpat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy je tento přípustný (§265a trestního řádu)." V citovaném stanovisku tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je vždy nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání.
5. Návrh, který je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, musí být podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnut, a to bez jednání a soudcem zpravodajem (obdobně viz usnesení ze dne 29. 7. 2014 sp. zn. I. ÚS 2422/14).
6. Je přiléhavé již jen doplnit, že dostupnost (pozdější) ústavní stížnosti stěžovateli není dotčena. Bude-li posléze dovolání odmítnuto, běží mu nová lhůta k podání ústavní stížnosti od doručení takového usnesení, a to platí stejně tak v případě, že dovolací soud o dovolání rozhodne věcně, a zamítne je (pakliže by přitom Nejvyšší soud na základě podaného dovolání napadené rozhodnutí nižšího soudu zrušil, nastane procesní situace, o níž stěžovatel usiluje projednávanou ústavní stížností).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka