ECLI:CZ:US:2020:2.US.2776.20.1
sp. zn. II. ÚS 2776/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel Alexander Geraskin, zastoupený Mgr. Igorem Žižko, advokátem, sídlem Moskevská 697/72, Praha 10, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. června 2020 č. j. 31 Nc 12/2019-101 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2020 č. j. 18 Co 222/2020-129, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 26. 9. 2020 a doplněné podáním z téhož dne, podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") ústavní stížností napadeným usnesením návrh oprávněného stěžovatele na uznání a na území České republiky vykonání rozhodnutí Čeremuškinského okresního soudu v Moskvě ze dne 27. 8. 2014 č. 2 -4389/14, kterým byla povinnému A. Kovrazhkinovi uložena povinnost zaplat stěžovateli částku 582 183 USD, úroky ve výši 100 000 RUB a vráceno státní clo ve výši 60 200 RUB, odmítl.
3. K odvolání podanému stěžovatelem proti rozhodnutí soudu prvního stupně Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodnutím, rovněž napadeným ústavní stížností, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že podle jeho názoru měly ve věci rozhodující soudy rozhodnout samostatně o uznání a samostatně o výkonu rozhodnutí, tak jako např. postupoval Okresní soud Praha-východ ve svém rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 17 E 20/2017, Obvodní soud pro Prahu 7 pod sp. zn. 4 C 54/2017 a Krajský soud v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 Co 188/2019.
5. Soudy tak podle názoru stěžovatele v napadených rozhodnutích rozhodly odlišně, než ve skutkově podobných věcech, aniž by v odůvodnění řádně a přesvědčivě vysvětlily důvody takového rozhodnutí, čímž porušily princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků a tím i právo stěžovatele na spravedlivý proces.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za řádné.
8. Ústavní soud proto přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Obvodní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatel předložil rozhodnutí, které má být vykonáno, i potvrzení o jeho právní moci a potvrzení okresního soudu, že byl povinný k jednání řádně předvolán a jeho zástupce byl jednání přítomen. Pro uznání rozhodnutí na území České republiky tak byly splněny podmínky podle čl. 55 odst. 3 a 4 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik ze dne 12. 8. 1982 o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 95/1983 Sb.) ze dne 16. 5. 1983. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí však neměl náležitosti obsažené v §257 a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť zejména neobsahoval způsob provedení výkonu rozhodnutí. Proto obvodní soud stěžovatele vyzval k doplnění návrhu ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvou, která byla zástupci stěžovatele doručena dne 21. 2. 2020. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě svůj návrh nedoplnil a z tohoto důvodu jej obvodní soud podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, neboť bez takovéto opravy nešlo v řízení pokračovat.
10. Městský soud poté přezkoumal stěžovatelem napadené usnesení obvodního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Výzva k opravě a doplnění o označení způsobu, kterým má být výkon rozhodnutí nařízen, obsahovala i poučení o způsobech vedení výkonu rozhodnutí pro peněžité plnění a poučení o možnosti odmítnout návrh, který nebude ve stanovené lhůtě doplněn. Pokud stěžovatel na výzvu k doplnění návrhu nereagoval, byl postup obvodního soudu, který návrh na uznání a výkon rozhodnutí podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, věcně správný.
11. Stěžovatel napadá procesní rozhodnutí, přičemž rozhodnutí obvodního soudu předcházela výzva k odstranění vad podání spojená s poučením, jak tyto vady odstranit, na kterou stěžovatel nereagoval. Stěžovatel se přitom domáhá postupu jako v obdobných věcech, kdy jiné soudy rozhodly nejprve o uznání a poté samostatně o výkonu rozhodnutí.
12. Ústavní soud v postupu ve věci rozhodujících soudů neshledává ústavní nesoulad. Vada návrhu, která způsobuje překážku dalšího postupu v řízení, její posuzování, možnosti postupu při jejím odstranění, jakož i následky spjaté s nečinností účastníka navzdory jeho poučení, jsou upraveny procesním právním předpisem na zákonné úrovni (čl. 36 odst. 4 Listiny). Do jeho použití obecnými soudy proto Ústavní soud v zásadě nezasahuje. Výjimku by představovala existence vad původního řízení, které by představovaly extrémní vybočení z požadavků kladených na činnost soudů a byly tak v rozporu s principy řádného procesu. K tomu však ve věci stěžovatele nedošlo. Ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou náležitě odůvodněna včetně poukázání na postup, který jejich vydání předcházel.
13. Pokud stěžovatel namítal, že v jiných řízeních soudy rozhodovaly samostatně o uznání a samostatně o výkonu rozhodnutí, k tomu lze poznamenat, že tato skutečnost ke kasaci napadených rozhodnutí v projednávané věci nepostačuje. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí dává najevo, že jsou to především obecné soudy, kterým přísluší zabývat se předmětnou věcí se zřetelem ke všem konkrétním okolnostem posuzované věci. Za porušení právní jistoty proto nelze považovat případy, kdy soudy v jiných řízeních postupují jinak, neboť napadená rozhodnutí jsou právě výsledkem nezávislého soudního rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy České republiky) a stěžovatel se mýlí, pokud má za to, že soudy jsou povinny vždy postupovat stejně, byť se jedná o jiné kauzy.
14. Ústavní soud tak ve věci stěžovatele neshledal pochybení, které by zakládalo důvodnost ústavní stížnosti. Samotná nespokojenost stěžovatele s napadenými rozhodnutími důvod pro zásah Ústavního soudu nezakládá. Stěžovatel byl obvodním soudem vyzván k odstranění vad podání a poučen o následcích jeho nečinnosti, proto nelze ústavní stížností napadená rozhodnutí označit za rozhodnutí porušující princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí či ochrany legitimního očekávání účastníků. Ostatně stěžovateli nic nebrání v tom, aby podal nový návrh na uznání a na území České republiky nařízení výkonu předmětného rozhodnutí, vydaného v Ruské federaci.
15. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2020
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu