ECLI:CZ:US:2020:2.US.2790.20.1
sp. zn. II. ÚS 2790/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti 1) Petra Kuthana a 2) Veroniky Kuthanové, zastoupených Mgr. Eliškou Rosovou, advokátkou se sídlem Truhlářská 1108/3, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2020, č. j. 21 Cdo 2006/2020-166, rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 10. března 2020, č. j. 60 Co 30/2020-144, a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. prosince 2019, č. j. 28 C 79/2019-109, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a 1) Mgr. Ing. Františka Steinera, PhD., 2) JUDr. Bohumila Vintricha, insolvenčního správce se sídlem Žukovova 546/15, Ústí nad Labem, a 3) Dražební společnosti MORAVA s.r.o., se sídlem Dlouhá 4433, Zlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení výše uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jejich základní lidská práva a svobody zaručená čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelé se žalobou u Okresního soudu ve Zlíně domáhali, aby soud určil, že veřejná dobrovolná dražba konkrétních nemovitých věcí provedená dne 14. 12. 2018 na návrh tehdejšího insolvenčního správce stěžovatelů (dříve žalobců) vedlejším účastníkem 3) jako dražebníkem, je neplatná. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace stěžovatelů, neboť v dané věci stěžovatelé nebyli osobami vymezenými v §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Okresní soud konstatoval, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2015, č. j. KSPH 65 INS 8117/2015, byl na stěžovatele 1) prohlášen úpadek. Dne 27. 7. 2018 pak insolvenční soud rozhodl, že úpadek bude řešen formou konkursu stěžovatele 1) a stěžovatelky 2), který bude veden jako nepatrný. Z provedeného dokazování soud zjistil, že původní insolvenční správce uzavřel s vedlejším účastníkem 3) jako dražebníkem smlouvu o provedení dražby předmětných nemovitostí, jejichž vlastníkem byl stěžovatel 1). Dražba se konala dne 21. 2. 2018, aniž by byl předmět dražby vydražen, a opakovaná dražba se konala dne 14. 12. 2018. Vedlejší účastník 3) doručil oznámení o zveřejnění konání opakované dražby dne 3. 12. 2018, což potvrdila Česká pošta a. s. uveřejněním informace na centrální adrese. K vydražení nemovitosti došlo při této opakované dražbě dne 14. 12. 2018 za cenu odpovídající nejnižšímu podání, vydražitelem se stal vedlejší účastník 1). Insolvenční soud následně usnesením ze dne 11. 3. 2019 nařídil insolvenčnímu správci vydání výtěžku zajištěnému věřiteli Oberbank AG.
3. Nad rámec soud uvedl, že neshledal důvody, pro něž by měla být dle názoru stěžovatelů neplatnost dražby prohlášena. Lhůta k uveřejnění informace na centrální adrese byla dle získaných podkladů zachována. Argument stěžovatelů pro prohlášení dražby za neplatnou by nebyl relevantní.
4. K odvolání stěžovatelů krajský soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
5. Dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné. V usnesení konstatoval, že rozsudek krajského soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (v otázce aktivní věcné legitimace k podání žaloby na neplatnost veřejné dobrovolné dražby), přičemž není důvod, aby tato právní otázka byla posouzena jinak.
II.
Argumentace stěžovatelů v ústavní stížnosti
6. Stěžovatelé nesouhlasí s tím, že by k podání žaloby nebyli aktivně legitimováni. Tvrdí, že soudy vyložily příslušná ustanovení zákona příliš restriktivně. Znovu zmiňují, že nebyla dodržena desetidenní lhůta pro uveřejnění vyhlášky na centrální adrese, což je podle nich důvod pro prohlášení dražby za neplatnou. Domnívají se, že nemovitost byla prodána za vyvolávací cenu, která je výrazně nižší než cena skutečná. Tím došlo podle nich k újmě věřitelů ke znehodnocení majetkové podstaty.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Po prostudování ústavní stížnosti a v ní obsažených argumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelé jejím prostřednictvím pokračují v polemice s právními závěry obecných soudů o otázce jejich aktivní věcné legitimace k podání žaloby na určení neplatnosti veřejné dražby. Zásah do svého práva na ochranu vlastnictví spatřují ve skutečnosti, že rozhodly v rozporu s jejich představou.
8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska ústavnosti, přičemž v nich neshledal žádná pochybení, způsobilá zasáhnout do základních práv stěžovatelů. Obecné soudy srozumitelně a dostatečně podrobně vyložily, že věcná legitimace k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby (tj. právo domáhat se vyslovení její neplatnosti) přísluší, v souladu s ustanovením §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, tomu, kdo je účastníkem dražby, navrhovatelem (tj. osobou, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhla provedení dražby), osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat.
9. Zpeněžil-li správce konkurzní podstaty majetek formou veřejné dražby dobrovolné, může se určení neplatnosti této dražby domáhat v zákonem určené lhůtě jen některá z osob vypočtených v §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Jiné osoby toto právo nemají a nemohou se tak domáhat takového určení. Stěžovatelé jako úpadci nemohou být navrhovatelem dražby, kterou dochází ke zpeněžení majetku spadajícího do majetkové podstaty, neboť řízení o nárocích, která se týkají majetku patřícího do podstaty, mohou být zahájena jen na návrh správce (nebo proti němu) a úpadce v nich ztrácí věcnou legitimaci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. I. ÚS 1283/11). Podmínky, za kterých lze dosáhnout určení neplatnosti dražby soudem, jsou v ustanovení §24 zákona o veřejných dražbách nastaveny přísně. Je tím dáno mimo jiné najevo, že zachování platnosti nabytí vlastnického práva prostřednictvím dražby z pohledu zákona je prioritní (srov. usnesení ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 1520/19).
10. Závěr odvolacího soudu, že v důsledku prohlášení konkursu přešlo dispoziční oprávnění nakládat s předmětem dražby na insolvenčního správce (srov. ustanovení §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách) a stěžovatelé nemohli být účastníkem dražby ani jejím navrhovatelem odpovídá ustálené judikatuře. Obecné soudy nepochybily, pokud žalobu stěžovatelů zamítly pro nedostatek věcné aktivní legitimace.
11. Stěžovatelé v ústavní stížnosti pouze opakují námitky, které již uplatnili především ve svém odvolání, se kterými se odvolací soud srozumitelně a zevrubně vypořádal. Dovolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl odkazy na ustálenou judikaturu, s níž jsou závěry odvolacího soudu v souladu.
12. Ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou z ústavního hlediska akceptovatelná. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2020
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu