ECLI:CZ:US:2020:2.US.2882.20.1
sp. zn. II. ÚS 2882/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti Ing. Miroslava Šebesty, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 310. července 2020 č. j. 49 Co 93/2020-116 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. října 2019 č. j. 12 C 25/2017-88, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 10. 2020, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených usnesení, neboť má za to, že mu jimi byl odepřen přístup k soudu a porušeno jeho základní právo na spravedlivé projednání věci nestranným soudem v přiměřené době.
2. Stěžovatel podal ústavní stížnost, aniž by byl zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci podle §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jde o vadu návrhu, která brání jeho projednání.
3. Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
4. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi nicméně zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
5. Z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal již mnohokrát ústavní stížnosti trpící stejnou vadou a na tuto skutečnost byl opakovaně upozorňován s poučením, že neodstranění vady ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (srov. řízení ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1628/14, III. ÚS 3058/18 a IV. ÚS 3061/18). Přesto však stěžovatel nadále volí postup, kterým přehlíží zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.
6. Z tohoto důvodu Ústavní soud opětovně nevyzýval stěžovatele k odstranění výše uvedené vady návrhu a za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí jeho ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka