ECLI:CZ:US:2020:2.US.2900.20.1
sp. zn. II. ÚS 2900/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčková a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky K. Č., právně zastoupené JUDr. Josefem Weiglem, advokátem se sídlem Nové Dvory 90, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 42/2020-215 ze dne 29. 7. 2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak uvedla stěžovatelka v ústavní stížnosti, Obvodním soudem pro Prahu 10 č. j. 19 P 17/2017-190, 19 P a Nc 260/2019 ze dne 22. 10. 2019 bylo rozhodnuto tak, že návrh otce na snížení výživného pro nezletilou dceru se zamítá. Městský soud v Praze na základě odvolání otce změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrhu otce vyhověl a výživné na nezletilou snížil na 4 500 Kč měsíčně. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze a namítá, že došlo k porušení čl. 32 odst. 1,4 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Výživné na nezletilou bylo naposledy stanoveno rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 19 P 17/2017-111 ze dne 25. 7. 2017, kdy byla soudem schválena dohoda rodičů o výši vyživovací povinnosti otce k nezletilé, na základě níž se otec zavázal hradit na nezletilou výživné ve výši 9 000 Kč měsíčně k rukám matky. Výživné bylo stanoveno na základě dohody rodičů. Jako důvod návrhu na snížení výživného otec uvedl, že má nízké příjmy a že musel z důvodu zdravotních potíží ukončit svoji činnost pilota.
4. Soud prvního stupně vycházel ze zprávy Úřadu práce o příjmech otce jako pilota ve výši 119 000 Kč měsíčně. Odvolací soud provedl opětovný výslech otce a vycházel z nové zprávy Úřadu práce o výdělkových poměrech pilotů s kvalifikací na malá letadla, dle níž se příjmy pohybují v rozmezí 25-40 tis. Kč měsíčně. Uzavřel, že otec je schopen dosahovat příjmu cca 20 000 Kč měsíčně, čemuž však neodpovídá dříve stanovené výživné.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti, stejně jako v řízení před obecnými soudy namítá, že se odvolací soud neřídil judikaturou Ústavního soudu a neseznámil účastníky řízení se svým překvapivě opačným názorem na věc. Kdyby stěžovatelka věděla, že odvolací soud má na věc odlišný názor, než soud prvního stupně, navrhovala by hlubší prošetření majetkových poměrů otce nezletilé. Pokud otec nezletilé dlouhodobě vykazoval jako pilot čisté příjmy ve výši okolo 20 000 Kč měsíčně, je po něm spravedlivé požadovat, aby si zvolil jiné, vhodnější zaměstnání, v němž uplatní svoje vzdělání, jazykovou vybavenost a bude mít příjem mnohem vyšší, než dosahuje nyní, z něhož bude schopen hradit dohodnuté výživné na svoji dceru.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
7. Podstatou nyní projednávané ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s právními závěry opatrovnických soudů v rámci řízení o úpravě výživného pro nezletilou dceru. Ústavní soud v této souvislosti předně považuje za nezbytné zdůraznit, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je totiž v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech, směřujících proti rozhodnutím obecných soudů, týkajících se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem a ve věcech výživného, v žádném případě nenáleží hodnotit důkazy, provedené obecnými soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, jak vysoké výživné bude rodiči stanoveno. Stěžovatelka nicméně staví Ústavní soud právě do této pozice, tj. další instance v systému obecného soudnictví, neboť její námitky obsažené v ústavní stížnosti mají spíše charakter nesouhlasných námitek vůči důvodům, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí. Stěžovatelka tak ústavní stížnost fakticky považuje za další procesní prostředek, jehož prostřednictvím se domáhá změny konkrétní úpravy výživného, jak byla vymezena pravomocným rozhodnutím obecných soudů.
8. Pokud tedy stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje se způsobem, jakým obecné soudy rozhodly o úpravě výživného, Ústavní soud připomíná, že ve vztahu k přezkumu rozhodnutí obecných soudů týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem a stanovení výživného je jeho úkolem především posoudit, zda obecné soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele, kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována.
9. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní.
10. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu