ECLI:CZ:US:2020:2.US.2979.20.1
sp. zn. II. ÚS 2979/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Ludvíka Veleckého, zastoupeného Mgr. Josefem Kazdou, advokátem, se sídlem v Třeboni, Palackého nám. 653, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2020 č. j. 14 Co 235/2020-512 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. května 2020 č. j. 31 C 48/2013-498, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel s odkazem na údajné porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. května 2020 č. j. 31 C 48/2013-498 bylo ve věci stěžovatele jako žalobce proti žalované České republice, za kterou jednalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, o zaplacení částky 55 000 Kč s příslušenstvím, rozhodnuto tak, že žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, nebyl mu pro toto řízení ustaven zástupce z řad advokátů a jeho návrh na přerušení řízení byl zamítnut. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2020 č. j. 14 Co 235/2020-512 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
2. Stěžovatel v obsáhlém odůvodnění ústavní stížnosti po rekapitulaci věci zejména uvedl, že v závěrech soudů shledává extrémní porušení svých procesních práv a porušení zákazu svévole a libovůle. Tvrdí, že se staly překážkou pro přístup k soudu v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Pak je i negováno právo na spravedlivý proces. Vše je doplněno hojnou citací soudní judikatury.
3.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů. Napadená rozhodnutí jsou v daném případě dostatečně odůvodněná a soudy se všemi námitkami stěžovatele věci přiléhajícím způsobem zabývaly.
4. Městský soud v Praze především připomenul, že pro přiznání osvobození od soudních poplatků musí být kumulativně spojeny dvě podmínky: poměry účastníka to musí odůvodňovat a nesmí jít o svévolné uplatňování nebo bránění práva. Krajský soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a konstatoval, že majetkové poměry stěžovatele neodůvodňují ani částečné osvobození od soudních poplatků. Pokud se dočasně dobrovolně připravil o výplatu svého starobního důchodu, a to pro nesouhlas se srážkami v rámci prováděné exekuce, nelze z toho dovozovat takovou změnu jeho poměrů, která by osvobození odůvodňovala. Na těchto závěrech obecných soudů nelze shledat nic neústavního.
5. Ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2020
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu