ECLI:CZ:US:2020:2.US.3032.20.1
sp. zn. II. ÚS 3032/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti P. S., zastoupené JUDr. Karlem Davidem, advokátem, sídlem Sladkovského 1640, Louny, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 104/2020-652 ze dne 18. 8. 2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku I b) v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť tvrdí, že jím došlo k porušení jejího práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, rozsudkem Okresního soudu v Lounech č. j. 0 P 252/2015-607 ze dne 26. 2. 2020 bylo mimo jiné zvýšeno výživné otce na nezletilého syna z původní částky 3 300 Kč měsíčně na 3 800 Kč měsíčně od 1. 9. 2017 a 4 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2019 (výrok III). Dále bylo zvýšeno výživné otce na nezletilou dceru z původní částky 3 000 Kč měsíčně na 3 300 Kč měsíčně od 16. 1. 2016 a 3 800 Kč měsíčně od 1. 9. 2018 (výrok IV). Okresní soud také rozhodl o povinnosti otce uhradit nedoplatek na výživném od 16. 1. 2016 do 29. 2. 2020 (výroky V a VI).
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem mimo jiné prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že se výživné na nezletilého syna zvyšuje na částku 4 500 Kč od 1. 9. 2019 a výživné na nezletilou dceru na částku 3 800 Kč od 1. 9. 2018. V souladu s tím odvolací soud změnil i výrok o povinnosti uhradit dlužné výživné.
Stěžovatelka, matka nezletilých, v ústavní stížnosti namítá, že v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu došlo ke zvýšení výživného až po 6, resp. 7 letech, ačkoli se již v mezidobí náklady zvýšily. Dle stěžovatelky se navíc odvolací soud odchýlil od skutkových závěrů soudu prvního stupně ohledně toho, kdy nastaly důvody ke zvýšení výživného, a to ačkoli v tomto směru nedoplnil dokazování.
Dále stěžovatelka poukazuje na to, že odvolací soud změnil výroky III-VI rozsudku okresního soudu, ačkoli odvolání bylo podáno (otcem nezletilých) výhradně proti výrokům I a II, řešícím návrh otce na změnu péče a styku s nezletilými. V této souvislosti stěžovatelka poukazuje na zásadu rozhodování v zájmu nezletilých dětí. Ačkoli totiž odvolací soud není rozsahem odvolání vázán, může prvostupňové rozhodnutí údajně změnit pouze tehdy, je-li to v zájmu nezletilých. Konečně, dle stěžovatelky odvolací soud dostatečně důvody změny prvostupňového rozhodnutí nevysvětlil. Není tak údajně jasné, k jakým skutkovým okolnostem soud dospěl, na základě jakých důkazů a jak je jeho postup slučitelný se zásadou rozhodování v zájmu nezletilých dětí.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není součástí soustavy soudů a zásadně mu nepřísluší zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Stanovení odpovídající výše výživného je úkolem nalézacích a odvolacích soudů a zásadně nedosahuje ústavněprávní roviny. Tak je tomu i v tomto případě. Krajský soud se věcí řádně zabýval, doplnil dokazování provedené soudem prvního stupně a dospěl k závěru, který z ústavněprávního hlediska nevzbuzuje pochybnosti. Nelze ostatně přehlédnout, že rozhodnutí okresního soudu bylo změněno jen ve velmi omezené míře. Jediný rozdíl je částka 500 Kč měsíčně na nezletilého za období od 1. 9. 2017 do 31. 8. 2019 a částka 300 Kč měsíčně na nezletilou za období od 16. 1. 2016 do 31. 8. 2018.
Jde-li o konkrétní námitky, tak jak krajský soud uvedl, naposledy bylo o výživném rozhodnuto v době, kdy nezletilý již chodil do školy. Změnu v poměrech tak odvolací soud spatřil až k okamžiku, kdy nezletilý nastoupil na druhý stupeň základní školy a nezletilá zahájila povinnou školní docházku. Odvolací soud nepřehodnocoval důkazy provedené (pouze) nalézacím soudem, nýbrž jednak důkazy sám doplnil, jednak vyšel z některých skutkových závěrů nalézacího soudu, který je ovšem ne zcela promítl do výsledného rozhodnutí (např. změnu v příjmech). Jde-li o tvrzenou zásadu rozhodování v zájmu nezletilých dětí, odvolací soud postupoval v souladu s §212 a §212a občanského soudního řádu a §28 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních.
Ústavní soud proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2020
Ludvík David v. r.
předseda senátu