ECLI:CZ:US:2020:2.US.3033.20.1
sp. zn. II. ÚS 3033/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. S., zastoupené JUDr. Romanem Kouckým, advokátem, se sídlem v Pardubicích, gen. Svobody 339, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2020 č. j. 54 Co 289/2020-503 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. července 2020 č. j. 32 P 19/2019-476, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že shora citovaná rozhodnutí zasáhla do jejího práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy, jakož i do práva na soukromý a rodinný život dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podrobně popsala vývoj případu, týkající se jejího návrhu na změnu předběžného opatření v řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí. Především stěžovatelka uvedla, že podala na otce nezletilé V. trestní oznámení a dále dne 16. 4. 2020 podala návrh na změnu předběžného opatření, že se nezletilá V. odevzdává do péče matky. O uvedeném návrhu matky rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 tak, že nařízená předběžná opatření se na základě usnesení ze dne 23. 4. 2020 č.j. 32 P 19/2019-387 mění pouze ve způsobu předávání otci; k předávání nezletilé bude docházet v době školní docházky ve školním zařízení a v době, kdy nebude školní docházka, pak bude k předávání docházet asistovanou formou ve Sdružení na ochranu ohrožených dětí, z.s.-ZDVOP K. V rámci rozhodování o tomto návrhu matky byla zásadním důkazem a podkladem pro rozhodnutí zpráva kolizního opatrovníka ze dne 20. 4. 2020, ve které kolizní opatrovník konstatoval, že nezletilá nemá problém se s otcem stýkat. Stěžovatelka uvádí, že pokud její známo, tak kolizní opatrovník po podání jejího návrhu dne 16. 4. 2020 nezletilou vůbec nekontaktoval a nezjišťoval její stanovisko. Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka včasné odvolání, ve kterém navrhovala, aby si odvolací soud V. sám vyslechl a zjistil její názor a potom o jejím odvolání rozhodl. Městský soud v Praze o podaném odvolání matky rozhodl tak, že usnesením ze dne 22. 6. 2020 č. j. 54 Co 173/2020-428 napadené usnesení soudu prvého stupně potvrdil.
2. Stěžovatelka tedy podala Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 22. 7. 2020 návrh na změnu předchozích předběžných opatření tak, aby byla nezletilá odevzdána do péče matky. Jako důvod uvedla hlavně tu skutečnost, že ani jednou nedošlo na základě předchozího předběžného opatření k faktickému odevzdání nezletilé do péče otce v centru K. a dále skutečnosti ohledně chování otce V., které uvedla nezletilá při rozhovoru dne 8. 6. 2020. Audiozáznam z uvedené schůzky poskytla matka soudu prvého stupně jako podklad pro to, aby si soud nezávisle vyžádal či sám obstaral názor nezletilé, zejména zjistil, proč k otci odmítá chodit a co je důvodem změny jejího názoru ze dne 25. 2. 2019. Soud prvého stupně však návrh matky na změnu předběžného opatření zamítl. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání Městskému soudu v Praze, který o něm rozhodl usnesením ze dne 10. 9. 2020 č. j. 54 Co 289/2020 tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil.
3. Stěžovatelka s usneseními soudů nesouhlasí. Je si vědoma skutečnosti, že se jedná o řízení o předběžném opatření a nebylo tedy ani nařizováno jednání. Avšak ani v řízení o předběžném opatření není dokazování za přítomnosti účastníků vyloučeno. Vzhledem k tomu, že soudy podle stěžovatelky na svoji povinnost rezignovaly, uskutečnil rozhovor s nezletilou právní zástupce stěžovatelky. O této události byl pořízen audiozáznam. Stěžovatelka se v této souvislosti musí ohradit proti názoru odvolacího soudu, že setkání nezletilé s právním zástupcem matky je za hranicí advokátní etiky a pohovor s nezletilou byl veden sugestivním způsobem na hranici týrání dítěte. Stěžovatelka si je prý vědoma současné epidemiologické situace a z ní plynoucích omezení, nicméně v době vydání ústavní stížností napadených rozhodnutí byla situace uvolněnější a nadto nic soudu nebránilo zjistit názor nezletilé alespoň telefonicky, videohovorem apod. Uvedené platí o to víc, že nalézací soud měl k dispozici zmíněnou audionahrávku s rozhovorem nezletilé s jejím právním zástupcem, kde nezletilá svůj názor svobodně vylíčila a jasně a srozumitelně prý vyslovila, že k otci chodit nechce.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. K otázce způsobilosti předběžného opatření prozatímní povahy zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze a je tedy možno tato rozhodnutí podrobit přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Podstatná část záruk spravedlivého procesu se však vztahuje na rozhodování ve věci samé a proces ve svém celku. Ústavní soud tedy pouze zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny); srov. např. nález ve věci sp. zn. II. ÚS 221/98, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 16, str. 17. Dle přesvědčení Ústavního soudu uvedeným požadavkům napadená rozhodnutí obecných soudů vyhovují. Ústavní soud opětovně zdůrazňuje, že v případě předběžného opatření se jedná o opatření s omezenou dobou trvání a není jím ani prejudikován konečný výsledek sporu.
6. Je nutno ale také zdůraznit, že předběžné opatření v oblasti péče soudu o nezletilé by mělo být skutečně krátkodobým provizoriem a ne, z důvodu neúměrné délky řízení ve věci samé, "kvazidefinitivním" rozhodnutím. Soud je povinen při opatřování podkladů pro meritorní rozhodnutí postupovat co nejefektivněji, aby mohlo být rozhodnuto bez zbytečného odkladu ve věci samé. S ohledem na veškeré okolnosti případu se ale nejeví, že by vydané předběžné opatření trpělo ústavněprávními deficity. V podrobných odůvodněních napadených rozhodnutí je dostatečným způsobem vyloženo, že soud správně postupuje především v zájmu samotného dítěte. Soudy také objasnily, proč je předložená audionahrávka pro důkazní řízení zcela nepoužitelná. Ústavní soud rovněž neshledal, že by v dané věci při rozhodování soudů docházelo k neodůvodněným prodlevám, tedy ani z tohoto hlediska se nejeví, že by byla namístě zásadnější ingerence ze strany soudního orgánu ochrany ústavnosti.
7. Ústavní soud také odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů, nad kterými není oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Stěžovatelka má v rámci probíhajícího, neukončeného řízení otevřeny veškeré procesní možnosti a opravné prostředky; případná pochybení - která mohou zasahovat i do ústavní roviny - nutno napravit obvyklým a zákonem předvídaným postupem, primárně samotnými obecnými soudy.
8. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2020
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu