ECLI:CZ:US:2020:2.US.3048.20.1
sp. zn. II. ÚS 3048/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky SILMET Plus, s. r. o., se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2020 č. j. 8 Afs 77/2020-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí, Celní úřad pro Olomoucký kraj rozhodnutím ze dne 13. 5. 2019 uložil žalobkyni pokutu ve výši 5 000 Kč a trest propadnutí celkem 5 litrů neznačeného lihu, neboť jako konečný prodejce lihu nakoupila v rozporu s právními předpisy o povinném značení lihu 10 kusů produktu Tuzemák 37,5 % (balení po 0,5 litru) a na své čerpací stanici s tímto neznačeným lihem nakládala. Generální ředitelství cel rozhodnutím ze dne 27. 6. 2019 změnilo označení "příkaz" uvedené na straně 1 rozhodnutí na "rozhodnutí" a ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdilo. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci správní žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Generálního ředitelství cel zamítl, Nejvyšší správní soud následně v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl i její kasační stížnost.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.
4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti závěru správních soudů, že nelze v posuzovaném případě aplikovat institut upuštění od uloženého trestu. Má za to, že uložení trestu je v rozporu se zásadou subsidiarity správně-trestní represe. Stěžovatelka uvádí, že v posuzovaném případě byly naplněny všechny čtyři podmínky pro upuštění od uloženého trestu. K závažnosti přestupku namítá, že je velmi nízká, neboť nevznikla žádná škoda a předmětné lihoviny byly přítomny na čerpací stanici pouze v zanedbatelném množství. Ohledně osoby pachatele stěžovatelka konstatuje, že se jedná o její první provinění.
5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
7. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.
8. Ze samotné argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka pokračuje v polemice se skutkovými hodnoceními a právními závěry obecných soudů, resp. správních orgánů, kterou vedla již v předchozím řízení. Ostatně již Nejvyšší správní soud konstatoval, že stěžovatelka v kasační stížnosti pouze opakuje svou žalobní argumentaci, aniž by jakkoli reagovala na závěry krajského soudu; obdobně je tomu i v ústavní stížnosti. Ústavní soud proto uzavírá, že se stěžovatelčinými argumenty se již správní soudy i správní orgány podrobně vypořádaly, přičemž Ústavní soud jejich závěry shledává udržitelnými. Na ústavní rovině Ústavní soud žádná pochybení neshledal; stěžovatelka ostatně ani žádné ústavněprávní argumenty neuvádí.
9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatelky napadeným rozhodnutím porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu