ECLI:CZ:US:2020:2.US.3303.20.1
sp. zn. II. ÚS 3303/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného Mgr. Štěpánem Ciprýnem, L.L.M., se sídlem v Praze, Rumunská 1720/12, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2020 č. j. 13 Co 304/2020-60 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. července 2020 č. j. 63 Nc 2621/2019-52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že shora citovaná rozhodnutí zasáhla do jeho práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i do práva na soukromý a rodinný život dle čl. 10 odst. 2 a práva rodiče na péči o děti a jejich výchovu dle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 7. 2020 č. j. 63 Nc 2621/2019-52 bylo rozhodnuto o zastavení řízení ve věci návrhu stěžovatele na úpravu styku s nezletilou a dále soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze pak usnesením č. j. 13 Co 304/2020-60 ze dne 16. 9. 2020 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
2. Stěžovatel s usneseními soudů nesouhlasí a má za to, že ze strany soudů byl zcela opomenut nejlepší zájem dítěte, který je výslovně deklarován v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Ve svém odvolání namítal, že soud prvního stupně neprovedl dokazování k prokázání rozhodných skutečností. Uvedl, že soud prvního stupně neprovedl test DNA, na základě kterého mělo být postaveno najisto, kdo je biologickým otcem nezletilé. Stěžovatel je toho názoru, že soud prvního stupně pochybil, kdy prý alibisticky odkázal na nepravomocné rozhodnutí ve věci otcovství. Stěžovatel poukázal na svůj aktivní zájem o styk s nezletilou, stejně jako na jeho opakované výzvy a nabídky matce nezletilé, že je připraven se aktivně podílet na výchově, a to jak citově, tak i finančně.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. V napadených rozhodnutích je dostatečným způsobem odůvodněno, proč bylo řízení o návrhu stěžovatele na úpravu styku s nezletilou zastaveno. Pokud bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 8. 2019 č. j. 65 Nc 1620/2018-79 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020 č. j. 13 Co 434/2019-101 postaveno najisto, že otcem nezletilé je pan D. M., nemůže být dán důvod pro úpravu styku stěžovatele s nezletilou, neboť ten není takovou osobou ve smyslu ust. §927 občanského zákoníku, která by se úpravy styku mohla domáhat. Ve věci otcovství je soud pravomocným rozhodnutím vázán a není oprávněn se jí dále zabývat v řízení o úpravu styku, na čemž nemůže nic změnit ani to, že stěžovatel podal proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 434/2019 dovolání. Na tomto závěru obecných soudů nelze shledat nic neústavního.
5.Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2020
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu