ECLI:CZ:US:2020:2.US.3345.20.1
sp. zn. II. ÚS 3345/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., právně zastoupené JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem se sídlem Masarykova 175, Luhačovice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2020 č. j. 20 Co 188/2020-627 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2020 č. j. 125 Nc 2501/2020-279, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) nezletilé Ch. B., 2) nezletilého W. B. a 3) A. F. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Nezletilé vedlejší účastnici Ch. B. a nezletilému vedlejšímu účastníkovi W. B., se opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti sp. zn. II. ÚS 3345/20 ustanovuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno.
II. Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne ze dne 20. 10. 2020 č. j. 20 Co 188/2020-627 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2020 č. j. 125 Nc 2501/2020-279 se odkládá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud"), neboť má za to, že jsou v rozporu s jejími právy dle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 10 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 3, čl. 6 odst. 2, čl. 9 odst. 1 a 2, čl. 16, čl. 19 a čl. 29 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a nakonec čl. 3, čl. 12 a čl. 13 Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí. S ústavní stížnosti stěžovatelka spojila návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a návrh na jmenování opatrovníka nezletilým dětem, jichž se napadená rozhodnutí obecných soudů týkají.
2. Městský soud rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem, že se nařizuje, aby stěžovatelka navrátila nezletilou a nezletilého do místa jejich obvyklého bydliště v Itálii, a to do 30 dnů od doručení tohoto rozsudku (výrok I), v případě, že stěžovatelka nezletilou a nezletilého do místa jejich obvyklého bydliště v Itálii nenavrátí, je navrhovatel oprávněn po uplynutí stanovené lhůty nezletilé děti převzít a účelem jejich navrácení do místa jejich obvyklého bydliště v Itálii (výrok II), navrácení nezletilé a nezletilého podmínil splněním určitých záruk ze strany navrhovatele, jmenovitě 1) povinností navrhovatele zajistit stěžovatelce a nezletilým dětem samostatné bydlení v místě jejich obvyklého bydliště nebo v okolí 20 km v zařízeném bytě o velikosti minimálně 3+1 a hradit náklady spojené s tímto bydlením do doby, než bude italským soudem rozhodnuto o úpravě rodičovské odpovědnosti k nezletilým, a 2) povinností zdržet se odejmutí nezletilých z faktické péče stěžovatelky, vyjma dohodnutého styku s nezletilými (výrok III), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
3. Krajský soud rozhodl o odvolání stěžovatelky ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozsudek prvostupňového soudu se ve výrocích I, II a IV potvrzuje (výrok I), ve výroku III se rozsudek prvostupňového soudu mění tak, že navrácení nezletilé a nezletilého se podmiňuje splněním určitých záruk, jmenovitě povinností navrhovatele složit na účet stěžovatelky pro zajištění samostatného bydlení v místě obvyklého bydliště nebo v okolí 30 km a pro zajištění nákladů na nezbytnou výživu a potřeby nezletilých dětí částku 15 000 eur, povinností nepokračovat v úkonech trestního řízení vedeného vůči stěžovatelce pro trestný čin únosu nezletilých dětí z území Itálie a je-li to možné, vzít návrh na zahájení řízení zpět, a povinností zdržet se odejmutí nezletilých z faktické péče stěžovatelky s výjimkou stanoveného styku (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
4. Dle §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanoveními §469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, §892 odst. 3 a §943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nemůže-li dítě (z důvodů kolize zájmů v řízení) zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí.
5. V řízení o ústavní stížnosti mají nezletilá Ch. B. a nezletilý W. B. postavení vedlejšího účastníka řízení a jejich zákonní zástupci, matka (stěžovatelka) a otec (třetí vedlejší účastník), jsou rovněž účastníky řízení. Protože by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů, je nutno ustanovit nezletilé kolizního opatrovníka. Ústavní soud proto rozhodl usnesením tak, jak je ve výroku I uvedeno. Za nejvhodnějšího kolizního opatrovníka Ústavní soud považoval Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále též "ÚMPOD"). Ačkoli ÚMPOD nevystupoval v řízení před obecnými soudy v pozici kolizního opatrovníka nezletilých, s průběhem soudního řízení, obsahem napadených rozhodnutí i situací rodiny je dostatečně seznámen. Navíc ÚMPOD je personálně vybaven k tomu, aby mohl řádně hájit nejlepší zájem nezletilých v řízení před Ústavním soudem, a napadená rozhodnutí byla vydána v oblasti spadající do jeho působnosti.
6. Spolu s ústavní stížností navrhla stěžovatelka, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jelikož výkonem rozhodnutí hrozí závažná újma na právech její nezletilé dcery a nezletilého syna, která by mohla být způsobena jejich návratem do Itálie, kde se dle závěrů obecných soudů nachází jejich obvyklé bydliště. Náhlý návrat do místa obvyklého bydliště nezletilých by jim dle názoru stěžovatelky mohl způsobit závažnou psychickou újmu a vést ke zhoršení jejich psychických problémů.
7. Ústavní soud přiznal ústavní stížnosti odkladný účinek podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť je zjevné, že výkonem napadených rozhodnutí bezprostředně hrozí závažná újma, zejm. v důsledku hrozby nerespektování nejlepšího zájmu nezletilých dle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a porušení základního práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy. Výkon napadených soudních rozhodnutí by mohl vést k neprodlenému přesunu nezletilých z České republiky do Itálie a k jejich náhlému vytržení ze současného sociálního a výchovného prostředí, a to za situace, kdy byla v ústavní stížnosti vznesena mj. otázka, zda se nemá v nyní posuzované věci uplatnit výjimka z povinnosti navrátit nezletilé děti do místa jejich obvyklého bydliště dle čl. 13 Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí. Ústavní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto usnesení.
8. Ústavní soud tímto rozhodnutím nikterak nepředjímá výsledek řízení o ústavní stížnosti. Posláním předmětného institutu odkladu vykonatelnosti v této věci je zabránit vzniku stavu, kdy by v důsledku výkonu pravomocného soudního rozhodnutí byla prokazatelně a nevratně ovlivněna práva nezletilých, a to ve fázi před uskutečněním přezkumu napadených rozhodnutí Ústavním soudem. Ústavní soud si již dne 8. 12. 2020 vyžádal od soudu prvního stupně nalézací spis sp. zn. 125 Nc 2501/2020 a hodlá i nadále postupovat ve věci s největším možným urychlením.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu